REFLUXNÍ NEMOC JÍCNU, BARRETTŮV JÍCEN, ADENOKARCINOM

Východiska:

Refluxní nemoc jícnu je stav, kdy patologický nadměrný reflux vede k přítomnosti opakovaných a obtěžujících potíží a/nebo k vývoji komplikací. Mezi komplikace gastroezofageálního refluxu patří stenóza jícnu, Barrettův jícen a adenokarcinom jícnu. Přítomnost komplikací nemusí být předcházena ob­dobím výrazných typických refluxních potíží.

Cíl:

Barrettův jícen (BJ) je definován získaným nahrazením části původní sliznice jícnu metaplastickým cylin­drickým epitelem s pohárkovými buňkami v disponovaném terénu chronického dráždění gastroezofageálním refluxem. Tato změněná část je viditelná endoskopicky a musí být potvrzena biopsií. Přítomnost BJ nelze rozpoznat podle charakteru potíží či příznaků. Barrettův jícen se vyskytuje asi v 9-15 % pacientů s refluxní nemocí jícnu. Adenokarcinom jícnu se vyvine během sledování asi u 0,12-0,5 % pacientů s BJ za rok - jde o prekancerózu. Riziko vzniku adenokarcinomu stoupá se zachyceným stupněm dysplazie v metaplastickém epitelu. Roční riziko karcinomu u těžké dysplazie je 4-6%. Hlavním cílem endoskopické dispenzarizace pacientů s prokázaným BJ je zachycení časných dysplastických a neoplastických změn a možnost jejich kurativního řešení. Možnosti moderní endoskopické techniky umožňuji detailní přehlédnutí segmentu metaplastické sliznice a záchyt případných viditelných nepravidelností. Pro intervaly sledo­vání a případnou intervenci existují doporučené postupy. Pacient s BJ by měl dostávat plnou antirefluxní terapii vedoucí k potlačení produkce žaludeční ky­seliny inhibitory protonové pumpy. Nejsou k dispozici důkazy, že adekvátní antisekreční léčba chrání před vznikem karcinomu, ale na její určitý pozitivní vliv lze nepřímo usuzovat. Snížení rizika nebylo přímo prokázáno ani po účinné antirefluxní operaci. Teoreticky lze předpokládat lepší kontrolu refluxu a nižší vy­stavení jícnu kontaktu se žaludečním obsahem po úspěšné antirefluxní operaci než při farmakoterapii. Sledování pacientů i po operaci mělo být stejné jako bez ní. Uznávaným důvodem k endoskopické nebo k chirurgické intervenci je nález těžké dysplazie pro velké riziko vzniku následného či koincidujícího adenokarcinomu a odstranění již prokázaného adenokarcinomu v časném stadiu.

Závěr:

Pacienti s Barrettovým jícnem by měli mít adekvátní léčbu gastroezo­fageálního refluxu i v případě absence potíží. Je indikována pravidelná endoskopická dispenzarizace pro riziko vzniku dysplastických změn a adenokarcinomu. Pacienti s vysokým stupněm dysplazie nebo časným adenokarcinomem mohou být úspěšně léčeni endoskopicky. Alternativou je chirurgická resekce.