NAŠE ZKUŠENOSTI S VÝUKOU MEDIKŮ K NEKOUŘENÍ

Východiska:

V komplexním přístupu zaměřeném na omezování epidemie kuřáctví hrají lékaři a zdravotníci nezastupitelnou úlohu v oblasti prevence i léčby. V roce 1990 byla na LF MU provedena anketa mezi studenty 5. ročníku podle metodiky Tessiéra aj. a její výsledky byly porovnány s údaji ze 14 ev­ropských zemí, publikovanými autory v roce 1989. Ve všech oblastech (znalosti, postoje, frekvence kuřáků) byli medici z Brna významně horší.

Cíl:

Byl vy­pracován návrh modelu výuky pro zlepšení tohoto stavu, který vedení fakulty akceptovalo a opakovaně podporovalo. Výuka mediků spočívala a) v po­skytování vědeckých informací o zdravotních rizicích kouření, b) v ovlivňování jejich postojů ke kouření a vnímání odpovědnosti za motivaci i pomoci kuřákům v odvykání kouření a c) v podpoře jejich rozhodnutí nekouřit. Dříve než WHO a IUATLD vypracovaly doporučení k posílení komplexní výuky o pro­blematice kouření a doručily je děkanům lékařských fakult, přinesl náš model již první pozitivní výsledky: nejdříve se zlepšily znalosti, později názory na postoje lékařů ke kouření pacientů a nakonec i kuřácké chování mediků. Výuku o kouření zahrnula postupně většina oborů LF, na ÚPL byla a je dávána studentům možnost získat i první praktické zkušenosti s poradenstvím. Do konce tisíciletí bylo mezi absolventy LF méně než 10 % kuřáků. V aktuální stu­dii u 220 absolventů v roce 2012 jich kouřilo 5,5 %.

Závěr:

Za posledních 20 let se názory na to, že „normální je nekouřit", staly mezi mediky samozřej­mostí. Zatím se nedaří zcela uspokojivě zajistit zcela nekuřácké prostředí na LF MU a fakultních klinikách, přestože i zde jsou trendy signalizující postupné zlepšování.

Videozáznam přednášky