MECHANISMY ÚČINKU RŮZNÝCH LÉČEBNÝCH MODALIT VE VTAHU K MOŽNOSTEM INDIVIDUALIZOVANÉ LÉČBY NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ

Pokroky molekulární biologie a genetiky na přelomu století umožnily hlubší poznání patogeneze nádorového bujení, které vedlo k identifikaci klíčových struktur podílejících se na maligní transformaci. Příprava nových léků se začala soustřeďovat na syntézu látek se selektivní vazbou na určité struktury, od 80. let minulého století označované jako „druggable“, které pak mohou tyto struktury cíleně blokovat. Kromě toho se rozšířila znalost o molekulách či strukturách exprimovaných různými typy nádorových buněk nebo buněk mikroprostředí, blíže charakterizujících daný typ nádoru, které souhrnně označujeme jako biomarkery. Ty mohou jednak zpřesnit diagnostiku (diagnostické biomarkery), jednak odhadnout agresivitu onemocnění (prognostické biomarkery), popřípadě předpovědět citlivost k léčbě (prediktivní biomarkery). Tyto objevy významně obohatily naše léčebné možnosti, které vedly nejen k zavedení nových léčebných modalit, ale též k možnostem individualizované léčby. Kromě konvenční (klasické) chemoterapie jsou dnes k dispozici další modality, zejména cílená a biologická léčba. Vzhledem k tomu, že označování jednotlivých modalit je používáno často nepřesně nejen v médiích, ale nezřídka i v odborném tisku, je cílem sdělení na tomto interdisciplinárním onkologickém fóru vysvětlit podrobněji mechanismy účinku zmíněných modalit a terminologii upřesnit.

e-mail: Pavel.Klener@vfn.cz