HYPOFRAKCIONOVANÁ AKCELEROVANÁ RADIOTERAPIE (HART) LOKALIZOVANÉHO KARCINOMU PROSTATY TECHNIKOU RAPIDARC - PRVNÍ ZKUŠENOSTI

Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Radioterapie

Téma: XXI. Radioterapie

Číslo abstraktu: 217

Autoři: MUDr. Pavel Krupa; MUDr. Aleš Kudláček; Ing. Libor Komínek

Východiska:

Hypofrakcionovaná akcelerovaná radioterapie využívá specifických radiobiologických vlastností karcinomu prostaty, především poměru α/β, který je zřejmě výrazně nižší než u většiny nádorů, a odpovídá spíše pomalu reagujícím zdravým tkáním nebo je ještě nižší. Na rozdíl od jiných nádorů při navy­šování velikosti frakce proto paradoxně klesá pravděpodobnost pozdní toxicity pro kritické orgány při zachování nebo i zvýšení účinnosti. Existující klinické stu­die zatím tyto předpoklady potvrzují.

Soubor pacientů a metody:

Ve zkoumaném souboru bylo hodnoceno 85 pacientů. 34 (40 %) obdrželo dávku 20 x 3,0 Gy, 4 dny v týdnu na oblast prostaty, 22 (26 %) dávku 21 x 3,0 Gy a 29 (34 %) dávku 22 x 3,0 Gy, střídavě 3-4 dny v týdnu na oblast prostaty a bází semenných váčků. V kontrolním souboru bylo hodnoceno 80 pacientů, aplikovaná dávka byla 37-40 x 2,0 Gy, 5 dní v týdnu na oblast prostaty nebo prostaty a bází semenných váčků. Předmětem hodnocení je akutní gastrointestinální (GIT) a genitourinární (GEU) toxicita v den ukončení radioterapie.

Výsledky:

Akutní GIT toxicita pro HART byla G0 65 (76 %), G1 20 (24 %), pro normofrakcionaci byla G0 45 (56,3 %), G1 31 (38,8 %) a G2 4 (5,0 %). Akutní GEU toxicita pro HART byla G0 44 (52 %), G1 29 (34 %) a G2 12 (14 %), pro normofrakcionaci byla G0 24 (28,6 %), G1 47 (56 %) G2 12 (14,3 %) a jeden případ toxicity G3 ve smyslu akutní retence s nutností zavedení PMK. V rameni HART byla průměrná aplikovaná dávka přepočtená na frakcionaci po 2 Gy (EQD2) více než o 2 Gy frakci vyšší (40,6 vs 39,3 Gy). Vzhledem ke krátké době follow up nebyla hodnocena pozdní toxicita ani lokální kontrola.

Závěr:

Pokrok v přesnosti ozařovacích přístrojů umožňuje snižovat velikost oza­řovaného objemu. Otevírá se tak možnost aplikace různých akcelerovaných režimů od mírných až po extrakraniální stereotaktické přístupy. Přijatelné pozdní to­xicity se dosahuje snižováním objemu. Karcinom prostaty má oproti většině ostatních nádorů zcela odlišné radiobiologické vlastnosti (nízké a/p). Zatímco u jiných nádorů s rostoucí velikostí frakce roste pravděpodobnost pozdních nežádoucích účinků (NTCP) rychleji než pravděpodobnost lokální kontroly tu­moru (TCP), u karcinomu prostaty je tomu naopak. Při zachování TCP s rostoucí velikostí frakce NTCP klesá, při zachování NTCP lze aplikovat vyšší ekvivalentní dávku, a navýšit tak TCP. Předkládaná data tyto předpoklady potvrzují z hle­diska akutní toxicity. Publikované studie však potvrzují také účinnost z hlediska lokální kontroly a mírnou pozdní toxicitu.

 

HypoF

NormoF

 

n

%

n

%

počet pacientů

85

 

80

 

průměrný věk

76

 

70

 

hormoterapie

46

54 %

51

64 %

medián follow up (měsíce)

7,0

 

7,0

 

nízké riziko

37

44 %

17

21 %

střední riziko

45

53 %

57

71 %

vysoké riziko

3

4 %

6

8 %

20 × 3,0 Gy

34

40 %

   

21 × 3,0 Gy

22

26 %

   

22 × 3,0 Gy

29

34 %

   

37 × 2,0 Gy

   

11

14 %

38 × 2,0 Gy

   

8

10 %

39 × 2,0 Gy

   

11

14 %

40 × 2,0 Gy

   

50

63 %

Průměrná EQD2

40,6 ×

2,0 Gy

 

39,3 ×

2,0 Gy

 

Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2013