Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: XV. Uroonkologie
Číslo abstraktu: 169
Autoři: MUDr. Michaela Matoušková
Východiska:
Přítomnost červených krevních elementů v moči (erytrocyturie či hematurie) je důležitým příznakem, který může signalizovat závažné onemocnění urogenitálního systému. Fyziologicky zastihneme v močovém sedimentu 1-2 erytrocyty na zorné pole. Patologickým stavem hodnotíme záchyt > 5 erytrocytů na zorné pole. Prevalence hematurie závisí na věku a pohlaví. Zvyšuje se s věkem. V populaci mužů v seniorském věku a postmenopauzálních žen dosahuje 10-20 %.
Cíl:
Hematurie může být mikroskopická nebo viditelná pouhým okem, tedy makroskopická. Zbarvení moči při makrohematurii se pohybuje od sytě červené barvy bordeaux až po barvu vypraného masa, někdy bývají přítomna koagula. Zbarvení moči nepůsobí pouze krev, ale i potraviny, léčivé přípravky nebo stavy spojené s hemolýzou (hemoglobin) či ikterem. Vyšetření testovacím papírkem je hrubě orientační a může být ovlivněno např. vysokým příjmem vitaminu C, vysokým pH moči nebo přítomností spermií v moči. K průkazu erytrocyturie je nezbytné vyšetření močového sedimentu. Antikoagulancia (warfarin) nebo antiagregační přípravky nejsou příčinou hematurie. Až v 15-45 %> odhalíme urologický původ hematurie. Intenzita a charakter hematurie nekoreluje se závažností vyvolávajícího stavu. Při vyloučení non-urogenitálního původu (cervikální eroze, artificiální) je nezbytné odlišení glomerulárního a neglomerulárního původu krvácení. Pomocníkem při odlišení není údaj o trvání hematurie. Riziko maligního onemocnění u pacientů s hematurií se zvyšuje s věkem, kouřením, abúzem analgetik, léčbou alkylačními cytostatiky, radioterapií malé pánve a dalšími chronickými stavy urogenitálního traktu. Při intermitentní hematurii dosahuje riziko zhoubného onemocnění 3-9 %, při trvalé hematurii se pohybuje mezi 5 a 20 %. Standardním vyšetřením je ultrasonografie močových cest. V indikovaných případech doplňujeme IVU, vhodněji CT urografii, tedy vyšetření s radiační zátěží, k posouzení stavu urotelu endoskopická vyšetření. K vyloučení či potvrzení uroteliálního karcinomu je endoskopie nezbytná a zatím ji nenahradí žádné neinvazivní vyšetření.
Závěr:
Přes podrobná vyšetření u části nemocných neprokážeme zdroj hematurie. Vznik litiázy nebo maligních onemocnění předchází nález hematurie mnohdy i o několik let. Nezbytná je tedy dispenzarizace nemocných.
Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2013