Činnost onkologického stacionáře na Plicní klinice ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové

Úvod: Vznik Plicní kliniky je úzce spjat s historií I. interní kliniky, která byla založena v roce 1928. U Samostatná klinika tuberkulózy vojenské lékařské fakulty se sídlem v Nechanicích byla založena roku 1951. Klinika se zaměřovala na diagnostiku a léčbu tuberkulózy všech orgánů, na pracovišti byla prováděna i operativní léčba převážně komplikovaných forem TBC. V šedesátých letech se změnilo zaměření operačních výkonů, a to hlavně na resekce z důvodu karcinomů plic. V roce 1968 se tento léčebný postup přesunul pod záštitu všeobecné chirurgie. Koncem roku 1997 byla klinika přemístěna do areálu fakultní nemocnice na Pospíšilově třídě v Hradci Králové, do tzv. Ústavu hluchoněmých.

V nových rekonstruovaných prostorách byl mimo jiné založen denní stacionář nemocných s ambulantní léčbou plicních nádorů. V roce 2000 byla klinika přejmenována na Plicní kliniku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Od roku 1998 je Plicní klinika součástí katedry interních oborů. V říjnu roku 2006 byla klinika přestěhována do definitivních prostor přímo v hlavním areálu fakultní nemocnice.

V současnosti je onkologický stacionář součástí ambulantního provozu, probíhá zde diagnostika, léčba a dispenzarizace pacientů. Péči na pracovišti zajišťuje obvykle jedna sestra a lékař. Sestra má k dispozici prostory určené k měření fyziologických funkcí, odběrům biologického materiálu, další část tvoří zázemí pro vedení dokumentace a administrativní práci. Přímo navazující místnost je určená k podávání chemoterapie, kde jsou umístěna k lůžka a 2 křesla. V případě, že se vyskytne nemocný s MRSA, bývá izolován na separačním boxu. Pacienti mají k dispozici noční stolek, televizi, toaletu, prostory jsou vybaveny klimatizací. Pacienti zde mohou být ve společnosti rodiny či osoby blízké. Po skončení podání chemoterapie odjíždí v doprovodu rodiny nebo sanitním vozem. Součástí stacionáře je místnost určena pro manipulaci s prádlem a odpady. Vedla stacionáře je ordinace lékaře onkologa, kam pacienti dochází na pravidelné kontroly.

Metodika: Při první návštěvě provádí lékař rozvahu o dalším léčebném postupu. Pacientům může být doporučena chirurgická léčba nebo neoadjuvantní chemoterapie s následným chirurgickým zákrokem nebo radioterapií. Pokud je onemocnění pokročilé, je další možností paliativní chemoterapie nebo eventuální biologická léčba. Po ukončení doporučené léčby je provedeno prešetrení pacienta tzv. restagin. Nadále jsou pacienti sledováni v pravidelných měsíčních intervalech.

Na onkologickém stacionáři Plicní kliniky jsou cytostatika podávána tabletovou formou nebo převážně ve formě infuzí. V tabletové formě jsou podávány např. vinorelbin, topotekan nebo etoposid. V injekční formě se aplikují léky jako např. vinorelbin, topotekan, etoposid, pemetraxed, gemcitabin, paclitaxel, docetaxel atd.

V průběhu chemoterapie pacienti docházejí na pravidelné týdenní kontroly svého zdravotního stavu. U většiny cytostatických režimů je dodržováno třítýdenní schéma.

Všichni pacienti jsou edukováni o režimových opatření v době podávání chemoterapie, u pacientů je mimo jiné monitorována a léčena bolest, sledována nutrice pacienta včetně problémů v příjmu potravy, monitorována kvalita života.

Chemoterapie je podávána na základě konkrétní ordinace lékaře. Lékařská ordinace je prováděna na tiskopisu tzv. Protokolu chemoterapie. Před samotným začátkem aplikace sestra změří fyziologické funkce. Lékař pověří sestru k zavedení periferního žilního katétru a k aplikaci chemoterapie. Zhodnotí klinický stav pacienta a potvrdí Protokol chemoterapie. Od roku 2008 jsou cytostatika ředěna v centrální přípravně cytostatik. Veškerá agenda týkající se ředění probíhá za pomoci počítačového programu CATO.

Výskyt nežádoucích účinků je zcela individuální. Obvyklý nástup potíží je 3.-4. den po aplikaci chemoterapie. Mezi typické potíže patří např. problémy v příjmu potravy, změny v krevním obraze, alopécie, neuropatie nebo problémy s vyprazdňováním.

V léčbě bronchogenního karcinomu je možno použít lék spadající do kategorie biologické terapie. Tento lék je ordinován především po již proběhlé chemoterapii, tzn. v druhé a další linií léčby. Tabletky jsou doporučeny užít ráno nalačno dvě hodiny po snídani. Pacient s biologickou terapií dochází na kontroly svého zdravotního stavu jednou měsíčně. Mezi nejčastější nežádoucí účinky této léčby patří vyrážka, průjem a nechutenství.

V průběhu a po skončení léčebného cyklu je provedeno prešetrení. Pacienti jsou nadále sledováni v pravidelných intervalech.

Výsledky: Průměrný věk pacientů hospitalizovaných a léčených na Plicní klinice pro bronchogenní karcinom je 65 let. Z hlediska histologie má 30-40 % pacientů diagnostikován dlaždicobuněčný karcinom, 25-35 % adenokarcinom, 10-20 % pacientů má velkobuněčný karcinom. Malobuněčný karcinom je verifikován u 20-25 % pacientů. Mezoteliom, karcionid nebo např. thymom má diagnostikováno přibližně 5 % pacientů.

V roce 2009 bylo ošetřeno na onkologickém stacionáři 389 pacientů při 3 529 návštěvách, chemoterapie byla aplikována 172 pacientům v počtu 752 podaných chemoterapií. Během těchto podání jsme zaznamenali celkem 18 komplikací (např. alergické reakce, výrazné zvracení nebo nevolnost přímo při podávání chemoterapie nebo zhoršení syndromu horní duté žíly).

V období od 1.1. 2010 do 30. 6. 2010 bylo na onkologickém stacionáři Plicní kliniky ošetřeno 303 pacientů během 2 056 návštěv, chemoterapie byla podána 88 pacientům prostřednictvím 330 aplikací. V první polovině roku 2010 jsme zaznamenali již 15 zkomplikovaných aplikací.

Další hodnocení provádíme v oblasti nutrice a kvality života pacientů.

Závěr: Pro naše pacienty se snažíme vytvořit příjemné a rodinné prostředí. Během několika málo návštěv obvykle dobře poznáme psychický stav pacienta i jeho rodinu a blízké, snažíme se je podpořit a být jim nápomocni v této náročné životní fázi. Bronchogenní karcinom je onemocnění s infaustní prognózou, prevence je obvykle dobře známá, přesto se však stále objevují noví pacienti s touto diagnózou.

Použitá literatura:

• www.fnhk.cz
• www.linkos.cz
• VORLÍČEK, J., ADAM, Z., ŠMARDOVÁ, L. a kol. Chemoterapie a vy. Praha: Pliva, 2007.
• CHOCEŇSKÁ, E., MÓCIKOVÁ, H., DĚDEČKOVA, K. Průvodce onkologickou léčbou. Praha: Forsapi, 2009.