Monoklonální protilátky mají oproti klasickým cytostatikům řadu
výhod - především absenci jejich extrémních nežádoucích účinků.
Mohou více selektivně působit na nádorové buňky a neničit ty buňky,
na nichž se nevyskytuje příslušný antigen, na který se mají
navázat. Monoklonální protilátky jsou na druhou stranu ale velmi
nákladné a jejich použití by mělo být založeno na hlubokých
znalostech celé problematiky. K tomu se snaží napomoci tato knížka,
která podrobně informuje o klinickém využití rituximabu, tj.
chimerické monoklonální protilátky určené k terapeutickým účelům v
medicíně pro léčbu lymfonů.