Zápis z 8. valné hromady psychoonkologické sekce ČOS ze dne 30.3.2007 v hospici Litoměřice.

30. 3. 2007

Za nádherného slunečného jarního dopoledne přijíždí část sekce do Litoměřic, aby zde rokovala a prohlédla si krásně rekonstruovanou budovu – dříve porodnici – na velmi útulný hospic s ochotným a příjemným personálem.

Omluveni: Mgr. A Škrobánková, Mgr. T. Sýkorová, Mgr. Z. Hrstka

Plnění úkolu z minulého zasedání:

Oslovili jsme prostřednictvím předsedy ČOS prof. MUDr. J. Vorlíčka, Csc. všechna centra klinické onkologie s dotazem na možné působení psychologa v týmu. Zatím se ozvali: Liberec, FN Motol, nem USA, Olomouc, Plzeň, Jihlava a Chomutov.

V bohaté, několik hodin trvající živé diskusi byla otevřena tato témata:

domácí hospicová služba a psychologická péče
těžkosti se supervizí na některých pracovištích
celý ošetřovatelský kolektiv v hospici jako rozhodující záruka péče o pacienty.

V průběhu jednání vyplynuly další důležité problémy:

různé zkušenosti ze spolupráce s konziliárními psychiatry na onko i hospic – většinou ne nejlepší
nutno otevřít diskusi o spolupráci se sociálními pracovníky v CKO, hospicích
zkušenosti kolegů s komunikačními výcviky pro sestry, lékaře, sanitáře
zkušenosti a názory na skupinovou terapii (jak má i nemá vypadat a probíhat).
- Na poslední zmíněný problém, téma se rozvinula hojná diskuse:
- K. Váňová – v hospici sv. Štěpána se snažila spolu se soc. pracovnicí vytvořit tradici skupin „doprovázejících“, tzv. otevřenou hodinu u kávy. Bohužel pro slabý zájem a kupodivu docela málo doprovázejících blízkých se nápad vytratil.
- Naopak se velmi osvědčil pořad, na kterém se účastní sami pacienti, který je pravidelným pátečním osvěžením dění v hospici, tzv. kulturní hodinka.
- I.Vlčková - pokus vytvořit tradici rodičovských skupin jako podpůrných a poradenských center pro blízké onkologicky nemocných dětí, se nedaří. Kolegyně zjišťuje, že se více setkávají rodiče a blízcí malých pacientů neformálně, sami u dětí na pokojích i mimo instituci nemocnice a zřejmě jim taková setkání vyhovují nejlépe.
V dalším předkládá I. Vlčková kazuistiku a probíhá diskuse (balint). Otvíráme problém interakce psycholog –žena X pacient, muž X pacient jako archetypální odkazy a odezvy v terapiích právě na onkologiích a v hospicích.