Sekce vznikla počátkem ledna 2006 na první valné hromadě z původního podnětu předsedy ČOS prof. MUDr. Jiřího Vorlíčka, CSc. První předsedkyní Psychoonkologické sekce ČOS byla Mgr. Libuše Kalvodová.
Historie:
Psychookologie jako samostatný obor vznikla již v r. 1984 v USA, a to pod vedením dr. Jimmie Holland. Soustředily se v ní osobnosti pracující hlavně v aktivní odborné podpůrné péči o psychické zdraví onkologických pacientů. U nás byla ojedinělá snaha sjednotit psychology s onkologickým zaměřením
již v polovině 90. let. Jako nejoptimálnější varianta se ale jevila následně ustavená sekce psychoonkologie.
Současnost:
Přestože se v mnoha vyspělých zemích stal psycholog integrální součástí oddělení onkologických klinik, u nás zatím bohužel zdaleka ne všechna onkologická centra mají v týmu psychoonkologa na plný úvazek (případně více psychologů pokrývajících tyto potřeby).
Důvodů je zřejmě hned několik. Typicky jsou to obavy ze strany psychologů, pro něž je zatím tato oblast často neznámou. Dále celkový nedostatek kvalifikovaných psychologů či dalších odborníků v této oblasti (převis poptávky nad nabídkou) a také přetrvávající „novost“ psychologa v onkologickém týmu. Zatímco role lékaře a sestry si za desetiletí našla svoje zakotvení a provázanost, u psychologů se na mnoha pracovištích stále jedná o pozici novou, která si svoje místo musí teprve „vybojovat“ a obhájit. S tím souvisí i klíčová podpora pozice psychologa ze strany vedení onkologického centra.
To vše jsou úkoly, před nimiž náš zdravotní systém aktuálně stojí. Právě s některými z nich se snaží sekce aktivně pomoci, a to například formou vzdělávání nových psychologů, představením oboru lékařům apod. (podrobně cíle sekce hypertext na novu stránku). Na mnoha onkologických pracovištích ČR jsou vidět pozitivní trendy v integraci psychologů do onkologických týmů a narůstání počtu psychoonkologů celkově, což znamená postupné naplňování cílů a snah sekce. Potěšující je také stoupající ochota zdravotníků zajímat se o psychoonkologické otázky a stejně tak výrazně narůstající zájem populace (lidí s diagnostikovaným onkologickým onemocněním a jejich blízkých) o psychoonkologická témata spojená s nemocí, léčbou, ale i obdobím po ní. Těmto otázkám je věnována celá část portálu Linkos, plus navíc specializovaný projekt dr. Pospíchala, který běží od roku 2016 MysliProtiRakovině.
Budoucnost:
V současné době je patrný jasný trend v nárůstu počtu lidí s diagnostikovaným onkologickým onemocněním v populaci. Součástí tohoto trendu je i pozitivní zpráva, že lze čím dále většímu množství lidí s nemocí pomoci. Lidé s onkologickým onemocněním žijí (u mnoha diagnóz) výrazně déle, než tomu bylo dříve. To zároveň otevírá mnohem širší paletu psychoonkologických otázek. Jednou z těch centrálních je pomoci lidem žít co nejkvalitnější život. Tedy takový, který není sužován přespříliš velkým strachem z návratu nemoci a kdy je léčbou získaný čas časem kvalitně prožitým, ať už je zde člověk jakkoliv dlouho. Velmi podobně je to v péči o blízké, ale i profesionální zdravotníky.
Žádoucím horizontem tohoto snažení je dosažení bodu, kdy se psychoonkologická práce stane běžnou a dostupnou součástí péče o nemocného a jeho blízké. Tedy naplnění otázky, která stála u zrodu psychoonkologie: „Kdo se postará o duši člověka, když léčíme jeho tělo?“
