Narozen v roce 1970, absolvent 1.LF UK Praha.
Po promoci jsem pracoval v Ústavu radiační onkologie Bulovka a potom ve FN Královské Vinohrady. Od roku 2006 jsem přednostou Onkologické kliniky FN Ostrava.
Byl jsem členem minulého výboru ČOS, do současného výboru jsem zvolen nebyl. Moje názory jsou dost vyhraněné a bývám často v menšině, na což jsem si už zvykl.
Kandiduji do výboru ČOS.
Volební program
Byl jsem osloven kolegy z platformy Onkologie 2030 (http://onkologie-2030.webnode.cz). Jejich program se mi líbí a souhlasím s ním, proto jsem se rozhodl kandidovat takříkajíc pod jejich vlajkou. Dovolte mi ještě pár poznámek navíc.
1. Příliš nerozumím debatě KOC/neKOC. Asi proto, že u nás na drsném Severovýchodě nejsou tyhle vztahy problém. Význam pracovišť mimo KOC je naprosto jasný a nezpochybnitelný, my s nimi vycházíme dobře, občas se hádáme, ale většinou se máme rádi. Ale chápu, že jinde to problém být může. Lékaře z neKOC bych ve výboru uvítal.
2. Mnohem větším problémem je podle mě snaha o atomizaci oboru do různých pneumo-, dermato-, gyneko-, uro-, neuro- a podobných minionkologických subspecializací. To je úplně špatně. Hlídejme si to, jinak nám za pár let zbyde už jenom kolorektální karcinom a nádory prsu (v lepším případě).
3. Považuji za ostudu české onkologie, že nejsme schopni dát dohromady nekomerční národní prospektivní klinickou studii. V situaci, kdy to dokáže Chorvatsko nebo Řecko, už je to fakt trapné. Zkusme to změnit.
4. Máme tady jeden opravdový poklad, a sice data vzniklá fúzí NOR a plátců (projekt I-COP). Úžasná data, naprosto fantastická, se kterými se ale dál nepracuje, alespoň o tom nevím. Posuňme to někam dál.
5. Je potřeba promyslet nějaký relativně udržitelný model financování systémové protinádorové léčby. Možností je víc, záleží i na osvícenosti zdravotních pojišťoven. Mně se třeba dost líbí risk-sharing, který má VZP u anti-HER2 terapie, to by do určité míry mohla být cesta. Přichystejme si řešení a buďme připraveným a kvalifikovaným partnerem v diskusi.
6. V ČR panuje všeobecná nespokojenost s postgraduálním vzděláváním lékařů. Klinická i radiační onkologie nedopadly ještě nejhůř, ale i v našich oborech to má do ideálu daleko. Uchopme tuhle příležitost ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi.
-
Sdílejte na:
