Milé kolegyně, milí kolegové,
na přelomu dubna a května proběhnou volby do výboru České onkologické společnosti ČLS JEP. Výbor, jehož čtyřleté funkční období právě končí, by pomalu měl skládat účty ze své činnosti. Dovolte mi tedy, abych se pokusil těchto posledních pět let jen velmi stručně shrnout.
Jednou z priorit výboru byla podpora kultivace sítě zdravotnických zařízení, ve kterých se onkologická péče poskytuje. K zásadnímu zlomu v této oblasti došlo již v roce 2006, kdy vznikla struktura komplexních onkologických center (KOC). Ta není daná jednou provždy a je třeba trvale sledovat, zda plní svůj účel. Aby statut komplexního onkologického centra měl svůj obsah, musí být kritéria pro jeho získání a udržení nepodkročitelná. Jen tak bude moci být zajištěna podmínka ekvity - pacientům se dostane srovnatelně kvalitní péče bez ohledu na to, v jakém KOC se budou léčit. Pokud někde přetrvávají zásadní problémy, musí být odvaha statut centra odebrat, a to i za cenu, že pacienti budou za některými léčebnými modalitami dojíždět dále. Bohužel se nedá říci, že bychom v tomto tlaku na plošné dodržování jednotných požadavků byli stoprocentně úspěšní.
Vznik komplexních onkologických center nijak nesnižuje význam ostatních onkologů, spíše naopak. Na onkologovi působícím mimo centra do značné míry závisí další osud nemocného. Bylo by obrovskou chybou, kdyby veřejnost získala dojem, že dobrá onkologie se dělá jen v centrech. Snahou výboru proto bylo zlepšovat vertikální komunikaci napříč onkologií. Ta až příliš často selhává – regionální onkologové neposílají do center ty nemocné, kteří by z toho mohli profitovat, a naopak centra nevracejí pacienty, jimž už nemohou nic navíc nabídnout.
Velké úsilí jsme věnovali tomu, abychom udrželi integritu onkologie jako celku. Vždy jsme trvali na tom, že každý nemocný se zhoubným nádorem by se měl dostat do péče lékaře, který rozumí podstatě onkologického onemocnění. Zároveň by měl mít v kterékoli fázi léčby přístup ke specialistovi, který je mu v danou chvíli nejprospěšnější. Splnit tyto dva požadavky zároveň klade mimořádné nároky na komunikaci a ochotu se domluvit. Odstředivé tendence nepochybně budou sílit už spolu s tím, jak se budou rozšiřovat možnosti individualizované (personalizované) systémové cílené léčby. Tu by vždy měl vést odborník, který má k dispozici všechny dostupné léky a může posoudit relativní přínos různých alternativních postupů a vybrat pro nemocného postup optimální. Tímto odborníkem je jednoznačně klinický onkolog, což samozřejmě ale nesnižuje roli jiných specialistů (urologů, dermatologů, gastroenterologů, pneumologů a mnoha dalších) všech fázích průběhu onemocnění. Až dosud se nám tento princip dařilo udržet, někdy však za cenu více či méně ostrých střetů.
Neustále narážíme na to, že počet nově diagnostikovaných zhoubných nádorů se meziročně zvyšuje o několik procent, systém úhrad však na to nereaguje buď vůbec, nebo s velkým zpožděním. Onkologie se tak stává obětí svého úspěchu – čím lépe se léčí, tím těžší je s penězi vyjít. Intenzita vyjednávání s plátci se nepochybně zvýšila a ČOS zde vystupuje v pozici respektovaného partnera. Členové výboru opakovaně poukazovali na mnohdy účelové interpretace podmínek úhrady i doporučených postupů a v mnoha případech se podařilo tyto nesrovnalosti odstranit. Nepochybně bude dále růst napětí mezi tím, co budeme chtít našim nemocným poskytnout a tím, co bude systém schopen zaplatit. Na prahu vstupu do praxe jsou desítky přípravků, jejichž cena se pohybuje ve statisících a milionech korun - a u některých se počítá s dlouhodobým podáváním. Vyřešit tento problém je nad síly onkologů, nicméně na něj musíme upozorňovat. Nyní vysvětlování pacientovi, proč léčba není dostupná, zbývá na toho posledního lékaře u lůžka. Lékař je však zodpovědný za odbornost. Zda jsou nebo nejsou na léčbu peníze, musí říci někdo jiný. Žádná odborná společnost nemůže svými aktivitami nahradit rozhodovací a řídící roli státu a ani my jsme se o to nesnažili.
Mezi pozitivní změny posledních let jistě patří zlepšení přístupu k podpůrné léčbě, určitě došlo k posunu v léčbě bolesti, jsme důslednější v antiemetické profylaxi – to ovšem neznamená, že jsme v těchto oblastech dosáhli optimálního stavu. Zlepšuje se také dostupnost kvalitní paliativní péče. Na tomto místě lze vyzdvihnout přínos Pracovní skupiny pro výživu v onkologii, která je modelovým příkladem, jak by komunikace o nějaké dílčí problematice na půdorysu ČOS mohla vypadat.
Velkou pozornost výbor věnoval práci s daty. Jedním z mimořádně cenných nástrojů jsou celorepublikové klinické registry, kde je monitorován (až na výjimky) každý pacient, který je takto léčen. Z těchto registrů vyplývá, že výsledky v reálné české praxi jsou mnohdy lepší než ty, kterých bylo dosaženo v registračních studiích, a že tuto léčbu dostávají jen indikovaní nemocní. Především díky trpělivé kultivaci Národního onkologického registru a také zásluhou brněnského Institutu biostatistiky a analýz při komunikaci s plátci péče můžeme předkládat tvrdá data o počtech onkologicky nemocných dle diagnóz a stadií včetně predikce na další rok. Velmi přesně víme, kolik pacientů bude nutné léčit - a také kolik to bude stát.
Zásadně se změnily webové stránky ČOS www.linkos.cz. V současné době jde o nejvíce navštěvované stránky všech odborných společností a letos zřejmě dosáhne návštěvnost jeden milion vstupů. Naše stránky jsou denně aktualizovány, mají část pro odborníky a pro nemocné a jsme na ně velice hrdí.
Několik posledních let probíhá diskuse o úloze pražského Centra protonové terapie. Česká onkologická společnost se Společností radiační onkologie, biologie a fyziky se shodují na tom, že protonová terapie představuje moderní způsob ozařování, má určité indikace, které musejí být přísně vymezené. V úvahu připadá u desítek, maximálně stovek českých pacientů ročně. O indikaci konkrétních nemocných by měl vždy rozhodnout multidisciplinární tým Komplexního onkologického centra. Pokud ten se přikloní k protonové terapii, je na pojišťovně, aby se rozhodla, kde bude léčbu hradit. Je logické, že plátce má právo na to, aby se zeptal i ve zkušených zahraničních centrech, kolik by tam terapie stála.
Výrazný problém představuje neukotvené postavení onkochirurgie a především její neuspokojivé financování. Velké onkologické operace jsou nesmírně drahé a v systému úhrad jsou podhodnocené, což určitým způsobem chirurgům svazuje ruce.
Určitým zklamáním bylo, že se nepodařilo český výzkum v onkologii více zviditelnit na mezinárodním poli, nezbývá než doufat, že mladí kolegové budou v budoucnosti v tomto ohledu průraznější a sebevědomější.
Na začátku letošního roku jsme se ohradili proti projektu Transparentní spolupráce, jak jej připravuje Asociace inovativních farmaceutického průmyslu. Namítali jsme, že v této podobě pro pacienty nebude znamenat žádný přínos a jen napadá integritu zdravotnických odborníků při předepisování léčiv a ohrožuje odbornou úroveň spolupráce.
To, že se česká onkologie přes všechny problémy ubírá správným směrem, dokládá studie EUROCARE 5, zveřejněná v roce 2013. Ta srovnává přežití onkologických pacientů v evropských zemích. Podle ní se Česká republika skokově zlepšila a v podstatě se vymanila z východní Evropy. Jsme v lepším průměru anebo na něj ztrácíme jen jednotkové body. Máme lepší výsledky než například Velká Británie. Ve srovnání se studií EUROCARE 4 se Česká republika u drtivé většiny nádorů zásadně zlepšila v dosahovaném přežití a nikde se nezhoršila. Tyto výsledky pro nás byly velkým povzbuzením.
Dovolte mi, abych poděkoval všem kolegům, kteří ve výboru pracovali. Naše názory nebyly vždy stejné a někdy byly i protichůdné. Dařilo se nám ale diskusi vést tak, aby českou onkologii navenek neoslabovala. Byl bych rád, kdyby tomu bylo tak i nadále. Stejně tak věřím, že nový výbor bude mít odvahu a dostatečnou razanci prosazovat i nepopulární rozhodnutí, bude-li to ve prospěch našich nemocných. Mé díky patří i všem z vás, kteří jste se na činnosti ČOS ČLS JEP jakkoliv podíleli. Je vaší zásluhou, že do dalšího období vstupuje jako životaschopné společenství odborníků, kteří usilují o zlepšení osudu pacientů se zhoubnými nádory.
Po 12 letech mé práce jako předsedy ČOS už samozřejmě na tuto funkci nebudu v žádném případě kandidovat. Přeji novému předsedovi a všem nově zvoleným členům výboru hodně úspěchů v jejich obtížné a zodpovědné práci.
prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c.
V Brně 16. března 2015
