Jsem primářkou Onkologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice, které jsem v roce 1991 založila. Oddělení je nyní velmi dobře vybaveno, má 28 lůžek, 6 ambulancí klinické onkologie, 4 ambulance radiační onkologie, jednotku intenzivní onkologické péče se 4 boxy, stacionář pro ambulantní medikamentózní léčbu (15 lehátek, 2 lůžka, 4 křesla), plně vybavený radiační trakt se dvěma akcelerátory a jedním ortovoltážním přístrojem, simulátorem, atd.
Od 16.3.2009 jsem se stala na základě vyhlášeného výběrového řízení vedoucí Komplexního onkologického centra, ve kterém jsou sdruženy tři nemocnice a to Fakultní nemocnice Na Bulovce (FNB), Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) a Fakultní Thomayerova nemocnice (FTN) při čemž FNB se svým Ústavem radiační onkologie má postavení ústřední.
1. Jaké jsou, podle Vás, hlavní problémy, které by výbor České onkologické společnosti měl řešit?
Ve výboru ČOS ČLS JEP jsem pracovala po dvě funkční období tj. 8 let, z toho 4 roky jako místopředsedkyně. Účastnila jsem se projednávání koncepčních otázek zejména prevence a včasné diagnostiky, stála jsem u zrodu mammárního skríningu a dosud pracuji ve skríningové komisi MZ. Celou dobu jsem se zasazovala o zachování, kultivaci a financování Národního onkologického registru (NOR). Pracuji jako předsedkyně Rady NOR.
Účastnila jsem se jednání s pojišťovnami o úhradách péče.
V budoucnu vidím jako důležité zachování kontinuity a pokračování v započaté práci.
- Nadále podporovat prevenci a včasnou diagnostiku nádorů, podporovat skríningové programy.
- Podporovat a dále bojovat za zachování, kultivaci a plnou elektronizaci NOR a najít trvalé a systémové řešení pro jeho financování.
- Nadále se věnovat otázkám financování onkologické péče, která má určitě své limitace a v některých oblastech (chirurgie) je podhodnocena. Nadále je nutné vést dialog s pojišťovnami.
- Velmi mnoho bylo učiněno ve spolupráci s ostatními obory a s odbornými společnostmi. Spolupráci je nutné nadále prohlubovat.
- Je třeba se věnovat postgraduální péči a náplni kvalifikačních atestací. Neméně důležitá je péče pregraduální.
- Na poli kvality onkologické péče je třeba nadále se věnovat kritériím pro hodnocení činností jednotlivých KOC tak, aby kriteria byla spravedlivá a dosažitelná a tím kvalitní onkologická péče dostupná.
- Je třeba se více věnovat rozvoji následné a paliativní péče v onkologii, která dosud pokulhává.
2. Jaké budou vaše argumenty při vyjednávání rozsahu centrové péče s plátci péče?
Argumenty by mohly být stejné jako dosud. Vycházíme z objektivních údajů incidence, prevalence a mortality. Máme k dispozici predikce léčených nemocných a podle lékových registrů máme argumenty o výsledcích léčby nejnáročnějšími léky.
Finanční balíček pro cílenou léčbu pro každý KOC ve výši odpovídající roku 2010 se jeví jako únosný.
Je třeba dát do souladu potřeby nemocných s ekonomikou státu.
3. Budete chtít rozšiřovat nebo zachovat stávající systém Komplexních onkologických center?
Ustanovení Komplexních onkologických center považuji za jeden z úspěchů výboru ČOS. Nejkvalitnější a finančně náročná péče musí být soustředěna a není možné ji poskytovat ve všech zdravotnických zařízeních. KOC měla možnost se dovybavit z prostředků EU. Ustavení KOC přispělo k zprůhlednění financování nákladné péče. Kriteria pro jejich akreditaci se budou dynamicky vyvíjet, některá KOC mohou zaniknout, jiná se vytvořit. Domnívám se, že jejich stávající počet je dostatečný.
4. Líbí se vám a budete podporovat tzv. „slovenský model“ centralizované péče, tedy rozhodování o léčbě v centru a na základě indikování péče možnost jejího podání na spolupracujícím pracovišti?
Nedomnívám se, že „slovenský model“ je pro nás vhodný. Odporuje naší dosud zastávané myšlence, že nejnáročnější léčba má být poskytována v KOC.
Malá onkologická pracoviště jsou nenahraditelná a budoucnost vidím v prohlubování spolupráce KOC s těmito pracovišti. Regionální pracoviště mají nelehký úkol v záchytu onkologického onemocnění a časném nasazení diagnosticko-léčebného programu. Delegování některých pravomocí by bylo možné po společné indikaci a dodržení doporučených léčebných postupů.
5. Jaký je Váš názor na organizaci onkologické společnosti?
Nedomnívám se, že na poli organizace je třeba něco zásadního měnit.
Všichni členové výboru věnovali svůj čas i energii, která se pozitivně odrazila v komunikaci s plátci, s MZ, s managementy nemocnic. Důležitá je nastavená komunikace s ostatními odbornými společnostmi a jejich pravidelná pozvání na zasedání výboru ČOS. Zasedání výboru je vždy v jiném regionu. Členská základna ČOS se rozrostla, což je oceněním práce výboru.
