Klin Onkol 2024; 37(Suppl 1): 112-118. DOI: 10.48095/ccko2024S1112.
Východiska: S ohledem na význam pohybové aktivity (PA) pro úspěšnost léčby, délku dožití i kvalitu života onkologických pacientů byla studie zaměřena na identifikaci prediktorů, které ovlivňují schopnost pacientů udržet se v PA během léčby i po jejím ukončení a na prozkoumání faktorů, které jim pomáhají překonat překážky v zapojení se do PA. Soubor pacientů a metody: Smíšený výzkumný design kombinující výsledky longitudinálního sledování vybraných psychofyziologických korelátů u pacientek s karcinomem prsu, které se v rámci léčby účastnily pohybového programu, s retrospektivním kvalitativním šetřením realizovaným prostřednictvím focus group. Výsledky: U skupiny respondentek (n = 6, medián věku 50,2 roku) s nejdelší dobou od ukončení programu PA (24 měs.) byly identifikovány efektivní strategie napomáhající udržet pacientky v účasti na programu PA i v pohybové aktivitě po jeho ukončení, které zahrnují: individuálně přizpůsobovaný cvičební plán, psychosociální podporu ze strany zdravotnického personálu i blízkých, sledování pokroků a poskytování zpětné vazby. Významnou roli při zvyšování motivace pro udržování pacientek v PA sehrávalo skupinové cvičení, podpora od blízkých a zdravotnického personálu. Mezi prediktory udržení se v pohybové aktivitě patří předchozí pohybová rutina, klíčovou roli zde hrají i psychologické faktory (motivace, seberegulace, sebedůvěra a vnímání vlastní tělesné zdatnosti). Jako vysoce efektivní se přitom jeví kombinace přizpůsobení cvičebního programu individuálním potřebám, doplněná o poskytování komplexní podpory. Tento přístup napomáhá pacientkám překonat překážky v jejich zapojení do pravidelné PA, a maximalizovat tak její přínosy. Závěr: Výsledky studie předkládají specifický obraz stěžejních psychologických a zdravotních přínosů pohybové aktivity u pacientek s karcinomem prsu zařazených do programu PA a současně předkládají obraz prediktorů udržení se v této aktivitě, což je významné zejména v kontextu vývoje efektivních intervenčních programů v dané oblasti. Porozumění těmto faktorům může vést k tvorbě cílených individualizovaných strategií vhodných pro integraci do stávajícího systému léčby a péče o onkologické pacienty i přeživší.
