Klin Onkol 2023; 36(3): 234-240. DOI: 10.48095/ccko2023234.
Východiska: V průběhu pandemie virem SARS-CoV-2 (severe acute respiratory syndrome coronavirus 2) trpěli pacienti, léčení pro COVID-19 (coronavirus disease 2019) infekci na jednotkách intenzivní péče (JIP), neuropsychiatrickými problémy jako byla úzkost, deprese či zmatenost. Samotné prostřední JIP mělo tendenci výše zmíněné příznaky zhoršovat. Prostředí JIP tak spolu s neuroinflamací, vyvolanou virovou infekcí, může vést k „toxické“ kombinaci. Diskuze a plánování strategií poskytování psychologické péče se tak ukázaly během pandemie COVID-19 jako nová velká výzva. Série případů: Autoři uvádějí vlastní zkušenosti s poskytováním psychologické péče na JIP u dvou onkologických pacientek s oxygenační poruchou při infekci SARS-CoV-2. Naše pozorování naznačuje těsnou časovou souvislost mezi elevací zánětlivých markerů interleukinu 6 (IL-6), resp. C-reaktivního proteinu (CRP) a rychlým rozvojem intenzivní úzkosti při progresi dechové tísně, asociované s mozkovou hypoxií a potenciální neuroinflamací. Závěr: Vzhledem k tomu, že IL-6 reguluje indukci exprese genu pro CRP, mohou být změny hladin IL-6, spojené s úzkostí při potenciální neuroinflamací detekovány řádově o několik hodin dříve oproti změnám hladin CRP, což může lékařům pomoci v diagnostice. Onkologičtí pacienti s infekcí virem SARS-CoV-2 léčeni na naší JIP žádali o osobní kontakt s klinickými psychology u lůžka a tento přístup považovali za nenahraditelný. Psychologickou péči vnímali pacienti jako přínosnou.
