Polymorfismy rs4673 a rs28714259 v predikci antracyklinem zprostředkované kardiotoxicity u pacientek s karcinomem prsu

flag

Klin Onkol 2021; 34(6): 463-466. DOI: 10.48095/ccko2021463.

Východiska: Na pozadí významného pokroku v protinádorové terapii, která umožňuje zlepšit kvalitu a délku života pacientů s rakovinou, si antracyklinová antibio­tika zachovávají svůj význam, a to jak pro vědecký výzkum, tak pro klinickou praxi. Terapeutická účinnost antracyklinů je však spojena s rozvojem různých komplikací, z nichž nejčastější je kardiotoxicita. Naše studie byla věnována hledání možných asociací mezi polymorfizmy rs4673 a rs28714259 s jedním nukleotidem (single nucleotide polymorphisms – SNPs) a rizikem kardiotoxicity u pacientek s karcinomem prsu, které podstoupily chemoterapii obsahující antracykliny. Materiál a metody: Studie zahrnovala 256 pacientek s dia­gnózou karcinomu prsu bez dia­gnostikovaných kardiovaskulárních změn, které byly v letech 2019–2020 léčeny v Národním onkologickém výzkumném centru v Rostově na Donu. Pro genotypizaci SNP byla DNA extrahována z krve a byla provedena analýza tání s vysokým rozlišením. Přítomnost SNP byla potvrzena Sangerovým sekvenováním. Výsledky: Přítomnost T-alely rs4673 zvýšila riziko kardiotoxicity u pacientek s karcinomem prsu 6,49× (95% CI 1,48–28,53; p = 0,002), a přítomnost A-alely rs28714259 zvýšila riziko 3,27× (95% CI 1,23–8,75; p = 0,026). U testů založených na genotypizaci rs4673 a rs28714259 SNP byla plocha pod křivkou ROC (receiver operating characteristic) rovna 71,9 %, resp. 76,3 %. Ukázalo se, že model SNP-SNP se dvěma lokusy byl statisticky významný: tréninková vyvážená přesnost byla 0,77, podobně testovací vyvážená přesnost a konzistence křížové validace byla 10/10. Závěr: Naše studie potvrdila prediktivní hodnotu genetických testů na základě stanovení SNPs rs4673 a rs28714259. Genotypizace obou SNPs významně zlepší přesnost předpovědi vývoje kardiotoxicity na pozadí léčby obsahující antracykliny a včas identifikuje rizikovou skupinu pacientek s karcinomem prsu, u kterých je nutné upravit terapeutickou strategii.

http://dx.doi.org/10.48095/ccko2021463

Plný text v PDF