Klin Onkol 2021; 34(5): 346-349. DOI: 10.48095/ccko2021346.
Východiska: Kyselina hyaluronová (HA) je jednou z největších a nejdůležitějších složek extracelulární matrix. Ve větším množství se nachází ve vitreální tekutině, pupeční šňůře, dermis, synoviální tekutině a srdečních chlopních. Až 80–90 % cirkulující HA podléhá katabolizmu v játrech a 10 % je vylučováno ledvinami. Používá se v mnoha oborech medicíny. Studie prokázaly, že má angiogenní a antiadhezivní účinek, působí při ukládání kolagenu, mezibuněčných interakcích a interakcích buněk s buněčnou matrix, vyrovnání osmotického tlaku, odstraňování buněčného odpadu, vyrovnává distribuci proteinů o vysoké molekulové hmotnosti, má zánětlivý účinek, zvyšuje angiogenezi, hojení ran a má imunostimulační účinek. Kromě těchto základních vlastností má řadu dalších funkcí podle typu tkáně, ve které se nachází, a typu buněk, ze kterých je secernována. Dosud nebyly hlášeny nežádoucí účinky ani interakce s léčivy. Podle literatury se HA jeví jako účinná a bezpečná volba při léčbě akutních i chronických nežádoucích účinků, které se vyskytují nebo vyskytnou během radioterapie. Jsou ale třeba další studie zaměřené na to, jakým způsobem a jak často se může HA používat. Cíl: V tomto přehledném článku jsou ve světle literatury diskutována data týkající se účinnosti HA při snižování akutních a chronických nežádoucích účinků vyvolaných radioterapií.
