Klin Onkol 2021; 34(Suppl 1): 66-70. DOI: 10.48095/ccko2021S66.
Malobuněčný karcinom plic bohužel stále ve většině případů představuje infaustní onemocnění. I přes rychlý progres na poli klinické a radiační onkologie zaznamenala léčba malobuněčného karcinomu plic za posledních 30 let pouze minimální posun. Profylaktické ozáření mozku a ozáření primárního plicního tumoru dle studie CREST zlepšilo medián přežití o jednotky měsíců. Až do příchodu imunoterapie systémová léčba bohužel nezaznamenala větší úspěch, a to vč. cílené terapie. Imunoterapie změnila zásadně výsledky léčby celé řady malignit, vč. malobuněčného karcinomu plic. Studie s atezolizumabem či durvalumabem prodloužily medián celkového přežití o > 2 měsíce bez zásadního zvýšení toxicity léčby a zlepšily kvalitu života pacientů. Atezolizumab či durvalumab v kombinaci s chemoterapií představují jednoznačně nový standard léčby malobuněčného karcinomu plic.
