Klin Onkol 2020; 33(2): 107-113. DOI: 10.14735/amko2020107.
Východiska: Metformin je lékem první volby u diabetiků, lékem stále šířeji využívaným i v nediabetické populaci, a to zejména díky kombinaci efektivity a excelentního bezpečnostního profilu. Nad rámec známých metabolických efektů prokázaly retrospektivní epidemiologické studie, že užívání metforminu u diabetiků snižuje riziko vzniku nádorů a/nebo zlepšuje prognózu ve srovnání s těmi, kteří užívají jiná antidiabetika. Toto je velmi silný argument pro to, uvažovat o změně účelu indikace metforminu jako případného adjuvancia v onkologických indikacích, nicméně je bezpodmínečně nutné ověřit tuto domněnku v duchu medicíny založené na důkazech. Metformin patří mezi biguanidy a v kontextu diabetu typu 2 zvyšuje citlivost tkání k inzulinu. Účinkuje především na úrovni jater, kde inhibuje oxidativní fosforylaci, což vede k supresi glukoneogeneze a způsobuje pokles koncentrace glukózy v krvi. Působí také na svalové a tukové buňky, ve kterých zlepšuje utilizaci glukózy. Mechanizmy zodpovědné za protinádorový účinek metforminu jsou detailně studovány a zdá se, že nejdůležitější je jeho schopnost vyvolat intracelulární energetický stres a následně metabolické změny, které mají cytostatický nebo cytotoxický efekt. Rozsáhlá klinická zkušenost s metforminem v léčbě diabetu v kombinaci s jeho prokázaným efektem na různé typy nádorových buněk vedla k zahájení mnoha klinických studií, které testovaly jeho potenciál při léčbě nádorů. Cíl: Cílem této práce je shrnout současné znalosti o protinádorových účincích metforminu a výsledky recentních klinických studií s metforminem při léčbě různých typů nádorů.
