Klin Onkol 2019; 32(4): 288-293. DOI: 10.14735/amko2019288.
Východiska: Inhibitory receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor – EGFR) jsou v současnosti v České republice hrazeny v léčbě 1. i dalších linií metastatického kolorektálního karcinomu (metastatic colorectal cancer – mCRC). Klinická účinnost cetuximabu a panitumumabu je obdobná, diskutována je však nákladnost těchto léčiv. Cílem retrospektivní analýzy bylo identifikovat a následně porovnat náklady na léčbu cetuximabem a panitumumabem ve vztahu k jejich klinické účinnosti (přežití bez progrese a celkové přežití) v 1. linii léčby u wild type KRAS pacientů s mCRC v reálné klinické praxi v České republice. Soubor pacientů a metody: Do analýzy bylo zahrnuto 22 pacientů léčených cetuximabem a 29 pacientů léčených panitumumabem v komplexním onkologickém centru v 1. linii léčby mCRC s potvrzeným wild type KRAS v období 11/2011–04/2018. Přímé zdravotnické náklady (medikace, výkony a hospitalizace) byly hodnoceny od zahájení léčby EGFR inhibitorem do progrese onemocnění a do úmrtí pacienta. Průměrný follow-up ve skupině léčené cetuximabem byl 21 měsíců, u pacientů léčených panitumumabem 19 měsíců. Výsledky: Úhrada anti-EGFR léčiv tvořila 71 % celkových nákladů ve skupině cetuximabu (medián přežití bez progrese 10,7 měsíce; průměrné náklady na pacienta 964 288 Kč) a 77 % celkových nákladů u panitumumabu (medián přežití bez progrese 8,1 měsíce; průměrné náklady na pacienta 1 003 229 Kč). V časovém horizontu od zahájení anti-EGFR do úmrtí pacienta tvořil cetuximab 55 % celkových nákladů (medián celkového přežití 20,2 měsíce; průměrně 1 752 702 Kč na pacienta) a panitumumab 63 % celkových nákladů (medián celkového přežití 19,8 měsíce; průměrně 1 596 919 Kč na pacienta). Statistická analýza neprokázala mezi oběma anti-EGFR léčivy rozdíly ani v dosažených klinických výsledcích, ani v nákladech na léčbu (p > 0,05). Závěr: Analýza nákladů na léčbu mCRC u wild type KRAS pacientů léčených v 1. linii cetuximabem nebo panitumumabem potvrdila, že biologická léčba představuje nejnákladnější položku v časovém horizontu do progrese onemocnění i do úmrtí pacienta a že v reálné klinické praxi není mezi hodnocenými léčivy z pohledu nákladů ani klinické účinnosti významný rozdíl.
