Klin Onkol 2018; 31(6): 469-470.
Dvaapadesátiletá pacientka s bohatou onkologickou rodinnou anamnézou, v dispenzární péči Masarykova onkologického ústavu pro mastopatii a syndrom dysplastických névů, po opakovaných excizích kůže s histologickým záchytem maligního melanomu. V rámci restagingu bylo provedeno ultrazvukové vyšetření břicha, které ukázalo vícečetný ložiskový proces jater. Bylo doplněno vyšetření výpočetní tomografií (computed tomography – CT) s kontrastní látkou detekující několik lézí v jaterním parenchymu. Největší léze v pravém laloku v segmentu VI velikosti asi 45 mm byla v arteriální (obr. 1A) i portovenózní (obr. 1B) fázi hypervaskularizovaná. Vzhledem k nejednoznačnému výsledku (dle sycení ložisek bylo zřejmé, že se nejedná o jaterní hemangiomy) pacientka podstoupila vyšetření magnetickou rezonancí (magnetic resonance imaging – MRI). Dle MRI jater vykazovalo již zmíněné ložisko v segmentu VI v různých sekvencích jiné vlastnosti než další menší ložiska, postkontrastně se výrazně nehomogenně sytilo od arteriální fáze (obr. 2A), s vymýváním kontrastu z centra, bez sytící se kapsuly, v hepatospecifické fázi (obr. 2B) bez známek akumulace kontrastní látky. Výsledek MRI mohl představovat různé nozologické jednotky v rámci diferenciální diagnostiky jako hepatocelulární karcinom, hypervaskularizovanou metastázu, zánětlivý pseudotumor či adenom. Proto byla doporučena histologická verifikace ložiska punkční biopsií pod ultrazvukovou kontrolou (obr. 3). Vzhledem k výsledku – hepatocelulární karcinom vyššího grade – byla indikována extraanatomická resekce jaterního ložiska segmentu VI s resekcí satelitů. Definitivní histopatologický závěr stanovil diagnózu – jaterní PECom (perivascular epitheloid cell tumor) čili nádor z perivaskulárních epiteloidních buněk, ostatní menší léze představovaly fokální nodulární hyperplazie.
