Infiltrace karcinomů prostaty CD204+ a CD3+ buňkami koreluje s expresí ERG a fúzí genu TMPRSS2-ERG

flag

Klin Onkol 2018; 31(6): 421-428. DOI: 10.14735/amko2018421.

Východiska: Cílem studie byla detekce CD204+ a CD3+ buněk v infiltrátu struktur benigní prostatické hyperplazie, prostatické intraepitelové neoplazie a prostatického karcinomu ve vzorcích prostaty po radikální prostatektomii a korelace intenzity této infiltrace s expresí onkoproteinu ERG i výskytem ERG aktivující translokace TMPRSS2-ERG. Materiál a metody: Detekce translokace byla provedena pomocí fluorescenční in situ hybridizace, detekce onkoproteinu ERG a fenotypu infiltrujících buněk byly provedeny imunohistochemicky. Případy byly dále rozděleny do podsouborů podle stupně infiltrace a rozdílů v infiltraci benigních a maligních struktur prostaty. Výsledky: Biometrická analýza potvrdila, že množství CD204+ makrofágů v infiltrátu maligních struktur se významně zvyšuje, a to bez ohledu na fúzní stav. Infiltrace CD3+ buňkami se v maligních strukturách zvyšovala pouze u případů s normálním stavem i u případů s prokázanou genovou fúzí. Exprese ERG pozitivně korelovala s infiltrací nádorového stromatu CD204+ makrofágy i CD3+ lymfocyty jen u případů s prokázaným fúzním genem. U případů s prokázanou přestavbou TMPRSS2 genu bez existence fúzního genu byla pozitivní korelace prokázána jen mezi expresí ERG a infiltrací CD204+ makrofágy. U negativních případů žádná korelace prokázána nebyla. Dále se ukázalo, že ve skupině s prokázaným fúzním genem je významně více případů s dobrou reaktivitou CD204+ buněk a ve skupině negativní naopak více případů se slabou reaktivitou CD204+ buněk. Stejný korelační vztah byl pozorován i v případě CD3+ T lymfocytů. CD204+ makrofágy i CD3+ T lymfocyty u případů s prokázaným fúzním genem tak infiltrovaly maligní struktury prostaty intenzivněji. Jejich funkce při malignizaci však je pravděpodobně rozdílná. Závěr: Tato asociace mezi přítomností fúzního genu TMPRSS2-ERG a rozdílnou schopností některých zánětlivých buněk infiltrovat maligní struktury v prostatě nebyla dosud popsána. Výsledky potvrzují důležitou úlohu aktivovaného genu ERG při rozvoji zánětu v prostatě, stejně jako vliv zánětlivých buněk na rozvoj neoplastického procesu. Současně nabízejí možnost úvah o zařazení imunomodulačních postupů do terapeutického portfolia karcinomů prostaty.

http://dx.doi.org/10.14735/amko2018421

Plný text v PDF