Klin Onkol 2018; 31(3): 213-229. DOI: 10.14735/amko2018213.
Východiska: Přirozená reakce organizmu na hypoxii je regulována různými mechanizmy a transkripčními faktory, zahrnujícími hypoxií indukovatelné faktory (HIFs). Aktivace HIF-1α je u nádorových buněk spojována se zvýšenou expresí P-glykoproteinu a multilékovou rezistencí. V této retrospektivní analýze jsme sledovali kandidátní jednonukleotidové polymorfizmy (single-nucleotide polymorphisms – SNP) genů HIF-1α a HIF-1β a jejich spojení s rizikem vzniku onemocnění monoklonální gamapatie nejasného významu (monoclonal gammopathy of undetermined significance – MGUS) nebo mnohočetného myelomu (MM). Soubor pacientů a metody: Genotypy jednonukleotidových polymorfizmů spojovaných s hypoxií byly určovány pomocí real time polymerázové řetězové reakce alelické diskriminace u nezávislé skupiny pacientů s monoklonální gamapatií (MG) (275 pacientů s MM a 228 s MGUS) a u 219 kontrol bez nádorového onemocnění. Výsledky: Při porovnání pacientů s MM a kontrol jsme pozorovali příznivější vliv genotypu CG genu HIF-1β (rs2228099) oproti genotypu CC (OR 0,65; CI 0,45–0,95; p = 0,026). Obdobně i při zohlednění věku pacientů a jejich indexu tělesné hmotnosti byla signifikantně nižší šance (OR 0,55; p = 0,045) rozvoje onemocnění MM u genotypu CG oproti CC. Log-rank test potvrdil souvislost GT haplotypu (rs11549467, rs2057482) genu HIF-1α s lepším celkovým přežitím (medián 41,8 měsíce; (CI 35,1–48,5) u haplotypu „žádné GT“ a medián 93,8 měsíce (CI 31,3–156,4) u haplotypu „nejméně jeden GT“ (p = 0,0500). Dále byla zjištěna významná souvislost mezi jednonukleotidovými polymorfizmy v genu MDR1 a léčebným účinkem u 110 pacientů s MM léčených bortezomibem. Závěr: Naše studie ukázala možnou genetickou predispozici k riziku rozvoje MG a/nebo k léčebné odpovědi pacientů s MM, nicméně je třeba provést další studie k potvrzení naší počáteční analýzy.
