Mutace isocitrátdehydrogenázy jsou lepší prognostický marker než metylace promotoru O6-metylguanin-DNA-metyltransferázy u glioblastomů – retrospektivní molekulárně genetická studie gliomů z jednoho centra

flag

Klin Onkol 2017; 30(5): 361-371. DOI: 10.14735/amko2017361.

Východiska: Mutace isocitrátdehydrogenázy 1 a 2 (IDH1/2) jsou slibným prognostickým biomarkerem gliálních nádorů. Cílem naší studie bylo ověřit prognostický efekt IDH1/2 mutací na skupině pacientů s gliálními nádory z České republiky při použití jednoduché a spolehlivé IDH genotypizace. Materiál a metody: U 145 pacientů s gliálními nádory bylo provedeno vyšetření tří nejčastějších IDH mutací IDH1 R132H, IDH1 R132C a IDH2 R172K pomocí kompetitivní polymerazové řetězové reakce (PCR) amplifikace amplikonů s odlišnou teplotou tání (competitive amplification of differentially melting amplicons – CADMA PCR). Dále byla stanovena metylace promotoru O6-metylguanine-DNA metyltransferáza (MGMT), počet kopií genů EGFR, p53, RB1, MDM2, CDKN2A a chromozomálních regionů 1p, 19q a 10p. Výsledky byly korelovány s klinickými charakteristikami pacientů. Výsledky: IDH mutace byly pozitivně asociovány s MGMT metylací (OR 3,08, 95% CI 1,387–7,282; p = 0,007), 1p/19q kodelecí (OR 8,85, 95% CI 2,367–42,786; p = 0,002) a negativně asociovány s EGFR amplifikací (OR 0,12, 95% CI 0,019–0,437; p = 0,006) a ztrátou 10p (OR 0,09, 95% CI 0,005–0,436; p = 0,019). Celkové přežívání ve skupině IDH-mutovaných glioblastomů bylo 25 měsíců, zatímco u IDH-wild-type glioblastomů pouze 9 měsíců (p = 0,035) a současně se přežívání pacientů s metylovaným vs. nemetylovaným promotorem MGMT významně nelišilo (p = 0,166). Závěr: Navzdory tomu, že IDH1/2 mutace jsou úzce asociovány s MGMT metylací u pacientů s gliálními nádory, ve skupině glioblastomů se IDH1/2 mutace jeví jako silnější prognostický marker než MGMT metylace a měly by být biomarkerem první volby pro určení prognózy gliálního nádoru, zvláště při použití genotypizační metody CADMA PCR.

Chapter Supplement: Details about detection of IDH1/2 mutations  by CADMA PCR

http://dx.doi.org/10.14735/amko2017361

Plný text v PDF