Klin Onkol 2015; 28(5): 359-369. DOI: 10.14735/amko2015359.
Souhrn
Východiska:
Cílem bylo srovnání dvou nových stratifikačních modelů mnohočetného myelomu (multiple myeloma – MM), tj. podle Avet-Loisiaua (A- L) a podle Ludwiga (L) založených na indexu HLC- r (poměr sérových hladin involved- HLC/ uninvolved- HLC tj. HLC- κ/ HLC- _λ vyšetřených metodou Hevylite™, tj. nefelometrickou/turbidimetrickou technikou s pomocí specifických polyklonálních protilátek na přístroji Binding Site SPAPLUS) a β2- mikroglobulinu (β2- M) s vybranými prognostickými faktory (PF) MM a stážovacími systémy dle Durieho- Salmona (D- S) a International Staging System (ISS).
Soubor pacientů a metody:
V 132členné sestavě nemocných (94 IgG a 38 IgA typ MM) byl vyšetřen při diagnóze HLC- r, vybrané PF a byla provedena stratifikace souboru podle D- S, ISS, A- L a L.
Výsledky:
Na rozdíl od IgA byl u IgG izotypu zjištěn signifikantní vztah HLC- r k stratifikaci dle D- S a ISS s rozdílností podstadií A vs. B dle D- S (p = 0,049) a mezi ISS stadii 1 vs. 3 (p = 0,001). V souboru IgG byl vysoce signifikantní souhrnný vztah hloubky poklesu Hb i albuminu a vzestupu β2- M k výsledkům stratifikace dle ISS, A- L a L modelu (p < 0,0001), vzestupu LDH v systému dle ISS a A- L a kreatininu dle ISS a L, nikoliv ale vztah stadií vyhodnocených podle kteréhokoliv stratifikačního systému k hodnotám FLC- r (poměr volných lehkých řetězců imunonoglobulinu κ/ λ), trombocytů a Ca. V souboru IgA byl signifikantní souhrnný vztah hloubky poklesu Hb, trombocytů, albuminu a vzestupu β2- M k výsledkům stratifikace dle ISS, A- L a L, k vzestupu kreatininu v případě ISS, nikoliv ale hodnot FLC- r, Ca a LDH při použití kteréhokoliv stratifikačního modelu. Stupeň korelace vybraných PF, zejména Hb, albuminu a β2- M, případně i trombocytů, LDH a kreatininu ke stadiím dle ISS a k 1.– 3. rizikové kategorii podle modelu A- L a L byl u IgG vs. IgA izotypu značně proměnlivě rozdílný (p < 0,0001– 0,030). Stážovací systém dle ISS se vyznačoval proporcionálním zastoupením stadií 1– 3, zatímco v A- L modelu převažovala u IgG i IgA izotypu riziková kategorie 2, tj. intermediate risk (47,3 a 44,7 %) a v modelu dle L riziková kategorie 3, tj. high-risk (41,5 a 52,6 %) s nízkým zastoupením kategorie 1, tj. low- risk (23,4 a 10,5 %). McNemar- Bowkerův test symetrie prokázal v obou izotypech MM nejvyšší shodu mezi stratifikací dle D- S a L v kategorii 3, tj. high-risk (31,9 a 28,9 %) s celkovou shodou pouze v 53,2 a 42,1 % a se signifikantním posunem v případě IgG izotypu (p = 0,036). U IgG i IgA izotypu byla souhrnná shoda v zastoupení kategorií 1– 3 dle ISS vs. A- L (62,4 a 63,2 %), ale se signifikantním posunem stratifikace (p = 0,002 a 0,028). V případě IgG i IgA izotypu byla úzká shoda mezi modely dle A- L a L (64,5 a 81,6 %) se signifikantně významným vzájemným stratifikačním posunem (p < 0,0001 a 0,030).
Závěr:
Nové stratifikační modely MM dle A- L a L jsou snadno prakticky použitelné, podložené úzkým vztahem k stěžejním PF MM, vyžadují ale separátní hodnocení u IgG a IgA izotypu MM. Výběr optimálního modelu pro potřeby klinické praxe vyžaduje validační studii zaměřenou na přežití do progrese a celkové přežívání.
