Klin Onkol 2013; 26(5): 348-353. DOI: 10.14735/amko2013348.
Východiska: Non-hodgkinské lymfomy (NHL) mozku je možno pokládat za závažná postižení. Pro relativně vzácný výskyt jsme zpracovali naše zkušenosti. Soubor a metody: Retrospektivní analýza pacientů s ložiskovým postižením mozku NHL diagnostikovaným v období 2001 až 2011 v naší fakultní nemocnici. Výsledky: Analyzováno 27 pacientů, medián věku 61 (42– 82) let. Primární difuzní velkobuněčný lymfom CNS byl zastižen u 22/ 27 (81 %), u ostatních se jednalo o NHL se systémovým postižením. Medián pozitivity proliferačního markeru Ki- 67 byl 80 %, počet NHL ložisek 1 (1– 8), velikost 28 × 30 × 29 (11 × 16 × 20– 85 × 76 × 65) mm. Zásadní vlastností NHL mozku při MRI vyšetření byl nález ložiskového procesu s výrazným, převážně homogenním kontrastním sycením, restrikcí difuze a koleterálním edémem. U 13/ 27 (48 %) pacientů byla provedena lumbální punkce a pouze u dvou byla zastižena přítomnost NHL v likvoru. Nejčastějšími symptomy byla paréza končetiny nebo hemiparéza (55 %), bradypsychismus (22 %), expresivní afázie (22 %) a cefalea (18 %). Jako primární léčba byla indikována kortikoterapie u 15 % pacientů s mediánem celkového přežití 1 měsíc, aktinoterapie CNS u 37 % s mediánem přežití 3 měsíce, chemoterapie u 48 % pacientů s mediánem celkového přežití 10 (2– 45) měsíců. Závěr: NHL mozku jsou relativně vzácné a prognosticky nepříznivé. Při specifikaci ložiskového postižení mozku pomocí MRI je nutno myslet na tuto etiologii a zvolit protokol vyšetření s kontrastní látkou a difuzně váženými sekvencemi. Biopsie by měla být provedena před zahájením kortikoterapie. Musí být individuálně zvážena únosnost k intenzivní chemoterapii nebo radioterapii, přičemž navržená léčba by měla být zahájena obratem s potenciálem i dlouhodobějšího přežití.
