Klin Onkol 2010; 23(1): 34-42.
Souhrn
Východiska: Stanovit účinnost kombinované léčby zahrnující léčebnou radioterapii s rozšířeným polem (extended field radiotherapy – EFRT) a chemoterapii (CHT) přezkoumáním dlouhodobých výsledků pacientů s Hodgkinovou chorobou v sofijské univerzitní nemocnici „Queen Giovanna‑ SUL“, se zaměřením zejména na sekundární primární malignitu (SPM), a stanovit nezávislé faktory korelující s výsledkem léčby. Materiál a metody: V období 1982 až 2007 bylo do této retrospektivní studie zařazeno 170 pacientů s Hodgkinovou chorobou se středním (medián) věkem 12 let (rozmezí 3–40 let, 68 žen, 102 mužů). Rozložení klinických studií bylo následující: klinická studie I u 1 pacienta (0,6 %), klinická studie II u 86 pacientů (50,5 %), klinická studie III u 77 pacientů (45,3 %) a klinická studie IV u 6 pacientů (3,5 %). Histologické podtypy zahrnovaly typ s převahou lymfocytů 7,6 %, typ se smíšenou buněčností 47,1 %, typ nodulárně sklerotický 42,9 % a typ s lymfocytární deplecí 0,6 %. Symptomy B byly pozorovány u 57,6 % pacientů, hepatosplenomegalie u 30,6 %, anémie u 27,1 % a zvýšená laktátdehydrogenáza v séru (LDH) u 41,2 %. Celková léčba zahrnovala jak EFRT, tak CHT. U 115 pacientů (67 %) bylo provedeno supradia fragmatické ozařování lymfatických uzlin, u 3 pacientů (2 %) bylo provedeno subdiafragmatické ozařování a u 52 pacientů (31 %) bylo provedeno ozařování supra‑ a infradiafragmatických lymfatických uzlin (35 pacientů – 20,6 %) a celkové lymfatické ozařování (4 pacienti – 2,4 %). Denní dávka byla 1,5– 2 Gy, celková dávka pro EFRT byla 20– 40 Gy. Z analyzovaných 170 pacientů byly u 150 posouzeny dlouhodobé výsledky a u 120 provedena analýza SPM. Výsledky: Doba sledování byla od 0,3 let do maximálně 25,7 let, s mediánem doby pozorování 12 let. Celková doba přežití po dobu 5, 10, 15 a 25 let v celé skupině byla 93 % : 86 % : 82 % : 82 %. Sklon k lepšímu přežití byl zjištěn u pacientů s věkem ≤ 15 let v porovnání s pacienty ve věku > 15 let, s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let 95 % : 87 % : 84 % vs 84 % : 84 % : 56 %, p = 0,09. Byl zjištěn trend lepší doby přežití u mužů v porovnání s ženami s celkovou dobou přežití 5, 10 a 15 let (96 % : 93 % : 91 % vs 88 % : 73 % : 65 %, p = 0,001). Rozdíl celkové doby přežití mezi klinickou fází IIB a IIIA byl významný ve prospěch pacientů v klinické fázi IIIA s celkovou dobou přežití 5 a 10 let (89 % : 76 % vs 95 % : 90 %, р = 0,03). Byl zkoumán prognostický vliv následujících faktorů: věk, pohlaví, studie, histologický podtyp při první diagnóze, místa postižení, počet zasažených lymfatických uzlin, symptomy B, hepatosplenomegalie, anémie, zvýšená LDH v séru, denní dávka, celková dávka, posilovací dávka a technika použitá při EFRT. V univariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory pohlaví (p < 0,001), studie (IIB : IIIA) (p = 0,03), mediastinální postižení (p = 0,03), denní dávka (p = 0,01) a celková dávka (p = 0,02). V multivariantní analýze byly nezávislými rizikovými faktory věk ≤ 15 let (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,005), denní dávka ≤ 1,5 Gy (p = 0,009) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,048), u kterých bylo zjištěno, že pozitivně ovlivňují celkovou dobu přežití. Zkoumali jsme prognostický model identifikující skupiny pacientů s Hodgkinovou chorobou s obzvlášť citlivou variantou a zkombinovali prognostické faktory jako věk ≤ 15 let (p = 0,001), mužské pohlaví (p = 0,011) a celková dávka 26– 30 Gy (p = 0,012). Během pozorovaného 25letého období nebyl stanoven rozvoj SPM u žádného ze 120 pacientů zařazených do sledování. Závěr: První provedená bulharská studie kombinované léčby zahrnující EFRT a CHT prokázala určitý potenciál při léčbě pacientů s Hodgkinovou chorobou vyjádřený dosažením dlouhodobých výsledků a nízké četnosti SPM.
