Klin Onkol 2007; 20(1): 23-28.
Souhrn
Mukozitida dutiny ústní a gastrointestinálního traktu představuje klinicky významné postižení sliznic a podslizniční tkáně v souvislosti s chemoterapií, resp. aktinoterapií. Patofyziologicky jde o složitý komplexní proces probíhající v několika fázích vývoje. Mukozitida dutiny ústní zřetelně negativně ovlivňuje průběh léčby u tisíců onkologických pacientů ročně. Bývá doprovázena několikadenním dyskomfortem až bolestí úst, poruchou perorálního příjmu a zvýšeným rizikem infekční komplikace. Intenzita a rozsah postižení je proměnný od mírného edému sliznic, přes erytém, až po defekty často kryté pablánou. Pro klinické hodnocení tíže mukozitidy není stanoven jednoznačný konsensus, nicméně WHO hodnotící kriteria patří mezi nejvíce využívaná. Žádná shoda a neochvějná jistota prakticky neexistuje ani v definici faktorů, které zapříčiňují individuálně těžší postižení u pacientů léčených stejným protokolem chemoterapie. Mnohá sledování jsou buď kontroverzní, nebo neověřená. V současnosti jen naprosté minimum intervencí, jako například kryoterapie nebo He-Ne laser dokáže významně redukovat výskyt a průběh mukozitidy dutiny ústní ve specifických případech. Palifermin, jako představitel široké skupiny keratinocyty stimulujících faktorů – KGF, reprezentuje prostředek, který ve studii fáze III. u pacientů po autologní transplantaci krvetvorných buněk (příprava s celotělovým ozářením + etoposid + cyklofosfamid) rovněž významně redukoval výskyt a trvání této komplikace a související bolesti. Odhlédneme-li od významu rozličných roztoků, včetně antimikrobiálních, na udržení hygienických poměrů a léčbu infekcí v dutině ústní, je jejich efekt na redukci výskytu mukozitidy velmi sporný. Do budoucna je nezbytné nadále poznávat její patofyziologii, pokusit se definovat rizikové faktory a hledat další možnosti ovlivnění.
