Klin Onkol 2006; 19(5): 282-283.
Při současném pracovním tempu a vytíženosti nám mnohdy zůstává málo času na ohlédnutí se za minulostí. Měli bychom si však stále uvědomovat, že pro naše poučení je naší povinností také vzpomínat na svoje učitele a koncepční zakladatele pracovišť, která svou současnou prací rozvíjíme. Je dobré připomínat si směry jejich snažení i jejich, třeba za života nesplněné, vize. V tomto roce si takto musíme připomenout dvacáté výročí smrti jednoho z našich nejvýznamnějších patologů minulého století prof. MUDr. Jaroslava Švejdy, DrSc. dlouholetého přednosty I. patologicko-anatomického ústavu
(I. PAÚ) Lékařské fakulty brněnské univerzity a současně i významného onkologa prvního ředitele, dosud jediného komplexního onkologického pracoviště v České republice, Výzkumného ústavu klinické a experimentální onkologie (VÚKEO), nynějšího Masarykova onkologického ústavu. Úvodem považuji za vhodné osvěžit základní životopisná data vzpomínaného. Profesor Švejda se narodil 31. 7. 1915 ve Valašských Kloboukách. Střední školu i lékařská studia, ukončená v roce 1945, absolvoval v Brně. Od roku 1939 byl pracovníkem I. PAÚ brněnské univerzity. Při studiích zde pracoval jako demonstrátor, v průběhu okupace jako pomocný asistent a krátce po absolutoriu na LF byl na tomto ústavu jmenován odborným asistentem. Habilitoval na brněnské lékařské fakultě v roce 1950 obhájením práce „Virusy a nádory“ až roce 1957 byl jmenován profesorem pro patologickou anatomii a přednostou I. PAÚ. V r. 1963 obhájil disertaci pro vědecký titul DrSc. Jeho práce na mateřském ústavu byla z normalizačních politických důvodů, ukončena v roce 1975. Od počátku roku 1976 byl jmenován ředitelem VÚKEO, kde pracoval až do své smrti 26. 9. 1986.
V patologii byl profesor Švejda žákem zakladatele brněnské školy patologů profesora Václava Neumanna, DrSc. Hlásil se také vždy ke škole prof. R.A. Willise z Department of Pathology of the Royal College of Surgeons v Londýně, u kterého absolvoval roční stipendijní pobyt a s nímž udržoval trvalý písemný styk. S těmito základy profesor Švejda věnoval při práci na ústavu patologie největší pozornost biologickému přístupu k dynamické funkční patologii i k onkologické problematice. Patologie v jeho pojetí začala i v našich zemích překonávat dřívější, převážně deskriptivní morfologické zaměření celého oboru a přiblížila se biologii, fysiologii a zejména klinice. Sám se jako jeden z prvních lékařů pracujících ve výzkumné oblasti v Československu zabýval problematikou transplantabilních zvířecích nádorů, použitých jako model pro studium lidských malignit. Následovalo období jeho výzkumného zaměření na experimentální chemicky indukované prekancerózy a karcinomy průdušek a žaludku. Největších úspěchů ve vědecké práci dosáhl v kvantitativních fyzikálně biologických technikách použitých pro hodnocení prekanceróz, zejména cestou cytofotometrie. Logickým pokračováním těchto prací byla pozdější orientace na ultrastrukturu chromozomů, zejména u lidského melanomu. Do mysli velké řady absolventů studijních ročníků brněnské lékařské fakulty šedesátých a sedmdesátých let se I. PAÚ, vedený profesorem Švejdou, zapsal zejména úvodem do onkologie, která až do devadesátých let nebyla na českých lékařských fakultách soustavně přednášena. Onkologické problematice bylo věnováno 25% přednášek z patologie. Onkologie byla prezentována v jednom semestru jako obecná, včetně moderních biologických aspektů a v dalším jako speciální s výběrem epidemiologicky nejdůležitějších nádorových lokalizací a podílem klinických onkologů na jednotlivých přednáškách. Otázky vyplývající z těchto přednášek představovaly třetinu celé zkoušky z patologie.
Do brněnského onkologického ústavu profesor Švejda nastoupil jako externí pracovník brzy po válce v roce 1945 a na základu původní výzkumné histologické laboratoře zde v roce 1946 založil bioptickou stanici. Tato v diagnostice zahrnovala kromě vlastního ústavu a některých brněnských nemocnic i velmi široké venkovské teritorium obsahující nemocnice v Jihlavě, Třebíči, Vyškově, Znojmě, Valticích a řešila i problematické případy ze severní Moravy. Svědectvím o doslova nadčasové koncepci práce brněnských onkologů a Švejdovy vlastní, je přístup k sekundární onkologické prevenci. Zaměstnanci ústavu již v letech 1951-1955 vyjížděli na moravský venkov a na západní Slovensko, kde jako komplexní skupina prováděli onkologickou depistáž v oblasti gynekologie a plicních nádorů. Účastníkem těchto akcí byl, v rámci činnosti bioptické stanice, pravidelně i profesor Švejda s rychlou cytodiagnostikou. Ten se však věnoval onkologické problematice i na teoretickém poli, v oblasti virologie experimentálních zvířecích nádorů ve spolupráci s dr. Zbyňkem Bradou, který vedl teoretickou část onkologického ústavu. Bylo zásluhou zejména těchto dvou zanícených experimentálních onkologů, že došlo k záchraně badatelského výzkumu v brněnském onkologickém ústavu proti vlně primitivního prakticismu u nás na začátku šedesátých let. Výzkum na ústavu byl tehdy zachován i za cenu, že teoretické laboratoře přešly v roce 1961 se všemi zaměstnanci i programem pod správu bratislavského Výzkumného onkologického ústavu Slovenské akademie věd, vedeného blízkým přítelem obou brněnských vědců, akademikem Viliamem Thursou. Toto krytí výzkumu brněnského onkologického ústavu přetrvalo do roku 1969.
V léčebné strategii se od šedesátých let začíná v onkologickém ústavu využívat interdisciplinární přístup, který v brněnském podání předpokládá i angažovanost specializovaného diagnostikujícího patologa. Vznikly melanomová a mamární komise, vždy s účastí profesora Švejdy na každém zasedání. Stejně se později týmově přistupovalo i k léčbě lymfomů a testikulárních nádorů. Dosud avantgardní skloubení klinické a výzkumné části v jednom zařízení a tehdy nová komplexní koncepce onkologické služby, na které se jako člen vědecké rady ministerstva významně podílel profesor Švejda umožnily, že byl brněnský onkologický ústav k 1. 1. 1976 změněn na rezortní VÚKEO, jako součást výzkumné základny Ministerstva zdravotnictví České republiky. Ředitelem vzniklé instituce byl, zaslouženě, jmenován profesor Švejda, který provedl potřebnou reorganizaci klinického i badatelského provozu, při níž byla postupně založena oddělení imunologie a tkáňových kultur, oddělení patologie nádorů i oddělení epidemiologie a genetiky nádorů. Ústav pod jeho vedením navázal trvalou spolupráci nejen v rámci republiky, ale i s partnerskými pracovišti řady evropských zemí a stal se členem Organizace evropských onkologických ústavů (OECI). Od roku 1976 jsou také každoročně pořádány Brněnské onkologické dny, které jsou dnes největším odborným setkáním onkologů v naší republice.
Mimořádná odborná aktivita prof. Švejdy se projevila v jeho více než 130 původních vědeckých publikacích, převážně v zahraničním tisku a v 11 moderně pojatých učebních textech. Stejně je obdivuhodná i jeho přednášková aktivita, dokumentovaná řadou přednáškových turné v Egyptě, Japonsku, USA, Mexiku, skandinávských zemích a zejména opakovaně v obou částech, tehdy rozděleného, Německa. Jednotlivé zahraniční i domácí přednášky a předsednictví sekcí na kongresech jsou u tohoto pilného vědeckého pracovníka nepočitatelné. Vysoký profesionální standard prof. Švejdy se projevil iv jeho aktivním členství v mnoha vědeckých společnostech a organizacích. Ze zahraničních společností nutno jmenovat Deutsche Akademie der Naturforscher „Leopoldina“, Gesellschaft fü r Pathologie der DDR, Deutsche Gesellschaft fü r Pathologie (BDR), Pathological Society of Great Britain and Ireland, European Society of Pathology, World Association of Pathological Societies, Internationale Gesellschaft fü r Chemound Immunotherapie. V tehdejší Československé republice bylčlenem Rady lékařských věd ČSAV, Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví i Vědeckého výboru RVHP pro komplexní problémy maligních nádorů. Byl dále členem komise expertů pro studium kostních nádorů a melanoblastomů při WHO v Ženevě, předsedou České histochemické a cytochemické společnosti, členem výboru Onkologické společnosti a výboru Společnosti patologických anatomů. Dále předsedou Společnosti pro tkáňové kultury. Na Lékařské fakultě brněnské Masarykovy univerzity byl dlouholetým členem vědecké rady, po dvě čtyřletá období proděkanem a v roce 1968 byl zvolen děkanem fakulty.
Profesor Švejda, se svou vzdělaností, pracovitostí, svobodymilovností a nadhledem, žil svůj produktivní věk v té nejhorší době pro odpůrce jakékoliv autoritářské moci. Velmi těžce nesl německou okupaci a stejně potom i lživou podstatu a systematické násilí komunistického režimu, preferujícího podprůměr a průměr. Jako přesvědčený konzervativně liberální demokrat a nestraník měl každodenní problémy s prosazováním svých obecně organizačních i personálních představ. Pan profesor nám měl svou odbornou velikostí, koncepční vizí v patologii i onkologii a osobním příkladem co odkázat a jeho výročí stojí za hlubokou vzpomínku.
Literatura:
- Čejka, J.: Pohled do minulosti Masarykova onkologického ústavu v Brně. Vydal Masarykův onkologický ústav Brno
2004, Miroslav Kaň ovský, Českolipská 1193, Mělník, s. 55. (ISBN 80-86793-03-6) - Rejthar, A.: The sixtieth birthday of professor MUDr. Jaroslav Švejda, DrSc. Scripta Medica, 49, 1976, 3, pp.115-122.
- Rejthar, A., Vorlíček, J., Linhart, K.: Počátky a vývoj moderní onkologie v brněnském regionu. Brněnská věda a umění meziválečného období (1918-1939) v evropském kontextu. Sborník příspěvků z konference Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita v Brně, vydání 1., 1993, s. 246-247.
- Rejthar, A.: Sixtieth Anniversary of Professor Jaroslav Švejda. Neoplasma, 22, 1975, 2, pp. 231 232.
- Říčný D.: Prof. Švejda osobní vzpomínky 2005
- Šlampa, P.: Radiační onkologie v praxi. Vydal Masarykův onkologický ústav Brno 2004, s. 216. (ISBN 80-86793-02-8)
