Klin Onkol 2006; 19(4): 234-242.
Souhrn
Cílem šetření bylo retrospektivní porovnání výsledků léčby a vedlejších účinků u pacientek s pokročilým karcinomem čípku děložního léčených samostatnou radioterapií versus konkomitantní chemoradioterapií. 193 pacientek bylo rozděleno do dvou skupin podle způsobu léčby, který podstoupily. 93 pacientek léčených radikální samostanou či adjuvantní radioterapií tvořilo první skupinu a 100 žen léčených radikální či pooperační chemoradioterapií druhou skupinu.
Metodou Kaplan-Meier na 5% hladině významnosti jsme porovnávaly dobu do relapsu a dobu přežívání mezi těmito dvěmi skupinami pacientek. Celkově mezi oběma způsoby léčby statisticky významný rozdíl mezi dobou do relapsu či délkou přežití nebyl prokázán. Pokud se však vzaly v úvahu pouze pacientky s pozitivními lymfatickými uzlinami, pak s ohledem na délku doby do relapsu (Log Rank test, p=0,023<0,05) i na celkovou dobu přežití (Log Rank test, p=0,012<0,05) se konkomitantní chemoradioterapie ukázala jako efektivnější způsob léčby. Po dvou resp. pěti letech bylo bez relapsu 74,2% resp. 67,0% pacientek léčených konkomitancí a 62,7% resp.31,3% pacientek po samostatné radioterapii. Po uplynutí doby dvou resp. pěti let přežívalo 81,7% resp. 73,8% pacientek léčených konkomitancí a 78,9% resp. 35,4% pacientek léčených samostatnou radioterapií. S výjimkou akutní gastrointestinální toxicity a časné toxicity močového traktu byla celkově toxicita léčby konkomitantní chemoradioterapií hodnocena Chí-kvadrát testem jako statisticky významně vyšší.
