Klin Onkol 2006; 19(1): 19-25.
Úvod:. Radioterapie patří mezi základní léčebné metody v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty. S použitím nejmodernějších metod můž eme dosáhnout zvyšování dávky v oblasti prostaty a současně niží ozáření kritických orgánů, zejména rekta. Dostateč ně vysoká dávka záření je předpokladem úspě šné léčby. Vedle lokální kontroly onemocnění a celkového přežití pacientů musíme klást velký důraz na možné akutní a pozdní nežádoucí účinky léčby zářením, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života. Metoda. Nerandomizovaná, prospektivní studie, která srovnávala akutní genitorurinární a gastrointestinální toxicitu pacientů ozařovaných pro lokalizovaný karcinom prostaty v období od srpna 2004 do června 2005. V jednom rameni léčby jsme u 57 pacientů použili samostatnou zevní konformní radioterapii (TRT). Ve druhém rameni léčby jsme použili kombinaci zevní radioterapie a high dose rate (HDR) brachyterapie u 40 pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty T1c-T3a (TRT+BRT). Všichni pacienti podstoupili konformní zevní radioterapii na oblast pánve nebo prostaty a semenných váčků v dávce 45-50,4 Gy. Brachyterapie byla provedena ve dvou frakcích ve 3. a 5. týdnu zevní radioterapie v dávce 8 Gy na frakci technikou intersticiální transperineální aplikace s použitím Iridia 192. Pacienti byli rozděleni do tří skupin dle vstupního PSA, Gleason skóre a T klasifikace: samostatná zevní RT versus kombinace zevní RT a BRT skupina nízkého rizika (43,9 % x 27,5 %), středního rizika (26,3 % x 35 %) a vysokého rizika rekurence (29,8 % x 37,5 %). Průmě rný věk ve skupině TRT byl 69,6 let, ve skupině TRT+BRT 68, 7 let. Hormonální manipulace byla provedena ve skupině TRT u 36, 8 %, ve skupině TRT+BRT 42,5 %. U kaž dého pacienta jsme hodnotili dose volume histogram (DVH), dávku na přední stěně rekta. U každé implantace jsme vyhodnotili parametry kvality včetně maximální dávky na uretru a rektum dle vypočtených i naměřených hodnot. U všech pacientů jsme hodnotili akutní toxicitu léčby dle RTOG kritérií. Všichni pacienti před a po léčbě vyplňovali IPSS dotazník mezinárodního skóre prostatických symptomů. Výsledky: TRT Akutní genitourinární toxicita stupně 1 byla zaznamenána u 20 muž ů (35,1 %), stupně 2 u 13 22,8 % pacientů. Stupně 2-3 byla zaznamenána u jednoho pacienta 1,7 %.Akutní gastrointestinální toxicita byla zaznamenána u 31 pacientů (54,4 %). Stupeň jedna jsme mohli vyhodnotit u 16 mužů 28, 1 %, stupeň dvě u 10 17,5 % a stupeň 3 u 5 pacientů 8,8 %. TRT+BRT Akutní genitourinární toxicita stupně 1 byla zaznamenána u 37,5 %, stupně 2 u 15 % pacientů. U jednoho pacienta si retence vyžádala nutnost provedení epicystostomie. K úpravě symptomů spojených s léčbou došlo dle mezinárodního skóre prostatických symptomů u většiny pacientů (90 %) do jednoho měsíce od skončení léčby. Akutní gastrointestinální toxicita byla zaznamenána pouze stupně 1 u 40 % pacientů. Závěr: Ve srovnání s kombinovanou radioterapií se stupeň jedna vyskytl u stejného procenta mužů (35,1 % x 37,5 %). Stupeň dvě genitourinární toxicity dle RTOG kritérií byl vyšší ve skupině s TRT (22,8 % x 15 %). Vyšší toxicita grade 3 a 4 se vyskytla v obou skupinách pouze u jednoho pacienta. Ve srovnání s kombinovanou léčbou (TRT+BRT) se vyskytla gastrointestinální toxicita u vyššího procenta pacientů (40 % x 54,4 %) . V rameni se zevní RT byla též zaznamenána GI toxicita stupně 2 a 3, která se u kombinované radioterapie (TRT+BRT ) nevyskytla. V souboru jsme prokázali velmi dobrou toleranci kombinované zevní radioterapie a HDR brachyterapie v léčbě karcinomu prostaty . Akutní toxicita byla nízkého stupně a kvalitu života prakticky neovlivň ovala. Jako rizikové faktory pro genitourinární toxicitu jsme vyhodnotili objem prostaty a pro gastrointestinální toxicitu především kombinaci s ozářením pánve a hormonální léčbou. Kombinace zevní RT a BRT má nižší výskyt akutní gastrointestinální toxicity než samostatná zevní radioterapie.
