Klin Onkol 2005; 18(6): 226-229.
A. Poskytování péče
Instituce
Příslušnou péči poskytuje akreditované chirurgické pracoviště krajské, fakultní, nebo jiné nemocnice, která zaměstnává chirurga s dokončením vzděláním v oboru hrudní chirurgie, jehož personálním, organizačním a technickým zázemím jsou standardní lůžkové chirurgické oddě lení a jednotka intenzívní péče, operační sály a anesteziologicko-resuscitační oddělení. Doporučený počet zákroků je nejméně 50 ročně.
B. Definice onemocnění
Epidemiologie
Karcinom plic je vČeské republice na prvním místě mezi zhoubnými nádory u mužů a na prvním místě v příčinách úmrtí na zhoubné nádory. Incidence u mužů v r. 2000 představovala 92 / 100 000 obyvatel, u žen 26 / 100 000 obyvatel. Výskyt rakoviny plic u českých žen dramaticky stoupá. Mortalita onemocnění u obou pohlaví se blíží incidenci. Podílí se na tom charakter nekmoci a pozdní diagnóza. S pozdě rozpoznanou nemocí přichází 90% českých pacientů. Prevence je nedostatečná.
Patofyziologie onemocnění
Karcinom plic má komplexní multifaktoriální etiologii: Kouření cigaret (i pasívní), znečištění ovzduší, nevhodné složení potravy, zánětlivá a fibrotická plicní onemocnění, profesionální expozice kancerogenním vlivům, emise radioaktivních látek z přirozených zdrojů, rodinné a genetické vlivy. Plicní nádor se vyvíjí řadou po sobě následujících molekulárně genetických alterací. Klasifikace WHO definuje tři separátní léze považované za preinvazívní stadium onemocnění. Jsou to: 1. dlaždicobuněčná dysplazie a carcinoma in situ 2. atypická adenomatozní hyperplazie 3. difuzní idiopatická hyperplazie neuroendokrinních buněk.
Klasifikace onemocnění
Karcinom plic se vyskytuje v řadě histologických typů v různém stupni diferenciace. V zásadě se dělí na nemalobuněčný (NSCLC) představující cca 3/4 celkového množství plicních malignit a malobuněčný (SCLC).
NEMALOBUNĚČNÝ PLICNÍ KARCINOM
1. Dlaždicobuněčný (skvamózní, epidermoidní): papilární, z jasných buněk (Clear cell), z malých buněk, bazaloidní
2. Adenokarcinom acinární, papilární, bronchoalveolární, nehlenotvorný (Clara buň ky, pneumocyty II typu), hlenotvorný (z pohárkových buněk), smíšený mucinózní a nemucinózní, solidní hlenotvorný adenokarcinom, adenokarcinom se smíšenými podtypy: dobře diferencovaný fetální, hlenotvorný (koloidní), hlenotvorný cystadenokarcinom, z jasných buněk a adenokarcinom Signetova prstence.
3. Velkobuněčný karcinom neuroendokrinní, kombinovaný velkobuněčný neuroendokrinní, bazaloidní, karcinom podobný lymfoepiteliomu, z jasných buněk,velkobuněčný a rhabdoidním fenotypem
4. Adenoskvamózní karcinom
5. Karcinomy s pleiomorfními, sarkomatoidními nebo sarkomatozními elementy, s vřetenovitými nebo obrovskými buň kami, pleiomorfní, vřetenobuněčný, obrovskobuněčný, karcinosarkom, plicní blastom.
6. Karcinoidní nádory
Typický, atypický
7. Karcinomy typu slinných žláz mukoepidermoidní, adenoidně cystický, jiné.
8. Neklasifikované nádory
Klinické stadium onemocnění
Na základě TNM klasifikace UICC, 6. vydání 2002, česká verze 2004, se nádorové onemocnění člení do příslušných klinických stadií. Optimální léčebný postup závisí na jejich přesném stanovení.
Okultní karcinom Tx N0 M0
Stadium 0 Tis N0 M0
Stadium I A T1 N0 M0
Stadium I B T2 N0 M0
Stadium II A T1 N1 M0
Stadium II B T2 N1 M0
T3 N0 M0
Stadium III A T1 N2 M0
T2 N2 M0
T3 N1,2 M0
Stadium III B jakékoliv T N3 M0
T4 jakékoliv N M0
Stadium IV jakékoliv T jakékoliv N M1
MALOBUNĚČNÝ PLICNÍ KARCINOM
Od skupiny nemalobuněčných plicních nádorů se liší biologickým chováním – jeho charakteristickou vlastností je rychlý růst s tendencí zakládat vzdálené metastázy, což je důvodem omezených možností chirurgické léčby. Onemocnění je obvykle citlivé na chemoterapii a radioterapii. Doba odpovědi na léčbu bývá často značně omezená.
C. Proces péče
1. Indikace k chirurgické léčbě
Resekce plic je obecně doporučena ve všech případech I a II stadia nemoci, v určitých případech III.A stadia a ve specifických konstelacích III.B a IV. stadia onemocnění.
2. Kontraindikace chirurgické léčby
Špatný celkový stav nemocného, závažná přidružená onemocnění plic, (FEV1 pod 40% příslušných hodnot), kardiovaskulárního aparátu,nebo jiných orgánových systémů, generalizace onemocnění.
Věk nad sedmdesát let není kontraindikací chirurgického řešení nádorů plic. Intervenci je potřeba zvlášť pečlivě zvážit.
3. Předoperační vyšetření
3.1. Základní stagingová vyšetření:
anamnéza, fyzikální vyšetření.
sumační snímek hrudníku
CT hrudníku
bronchoskopie (BSC)
histologické anebo cytologické vyšetření tkáně nádoru (per BSC, CT kontrolovanou transtorakální biopsií, VATS biopsií, mediastinoskopicky.
USG nebo CT břicha
laboratorní vyšetření : krevní obraz, krevní skupina, koagulace, biochemický screening, moč a sediment,
sérové nádorové znaky (tumor markery) CEA, CYFRA 21.1, SCC, Ca72_4, NSE, CgA.
3.2.Doplň ující vyšetření :
Cílené RTG vyšetření kostry a scintigrafie skeletu při suspekci na MTS do skeletu, CT nebo MRI mozku v ddg nádorového postižení CNS, celotělový PET scan k vyloučení klinicky němého metastazování.
Selhává–li pečlivé pátrání po ložisku radiograficky okultního plicního karcinomu klasickými metodami uplatní se v detekci autofluorescenční bronchoskopie .
3.3. Interní a pneumologické vyšetření:
EKG
spirometrie
fakultativní vyšetření: krevní plyny(Astrup), ECHO srdce, scintigrafie plic, mikrobiologie sputa, bronchodilatační, bronchoprovokační test
klinické vyšetření a zhodnocení nálezů s vyjádřením k míře operačního rizika z interního a pneumologického hlediska
4. Příprava k operaci
edukační pohovor s lékařem
pacient zpravidla podepíše informovaný souhlas s operací
zanechání kouření.
dechová cvičení, kondiční rehabilitace.
krevní rezerva 2 TU EM k resekci plic.
premedikace
předoperační příprava obecná – glycerin supp, celková koupel, vyholení operačního pole, bandáž dolních končetin.
předoperační příprava speciální – příslušná případným přidruženým onemocněním.
jednorazové (one shot) podání antibiotika 1 h před zahájením operace
5. Radikální operační výkony
5.1. Všeobecná pravidla
Přístup anterolaterální, posterolaterální, axilární torakotomií, nebo sternotomií se používají podle lokalizace nálezu, chirurgického záměru a zvyklostí pracoviště. Rovněž tak uzávěr torakotomie jednotlivými stehy nebo pokračovacím stehem. Jemná operační technika a včasné ligace vaskulatury omezují nebezpečí hematogenního peroperačního rozsevu nádoru. Šetrná operační technika přispívá zachování intaktní pseudokapsuly tumoru a brání potřísnění pleurální dutiny nádorovými buň kami. Pokud potřísnění nastane,vyplachujeme po vynětí tumoru z operačního pole polohrudník opakovaně hojným množstvím fyziologického roztoku. Nastane-li nejistota o dostatečném bezpečnostním lemu zdravé tkáně v resekované krajině, je indikováno peroperační histologické (kryopreparát) nebo cytologické vyšetření resekčních okrajů. Rutinně se provádí mikrobiologické vyšetření výtěr z proťatého bronchu. Dáváme přednost podání autotransfuze před převodem
dárcovské krve. Mediastinální lymfadenektomie(MLA) zvyšuje dlouhodobé přežívání pacientů.Je-li indikován menší resekční výkon preferujeme segmentektomii před klínovitou resekcí, je-li možná. K drenáži polohrudníku po parciálních resekcích je dle zvyklostí chirurga (nebo pracoviště) používáno jednoho nebo dvou drénů dostatečného kalibru. Je-li použit jeden drén musí polohrudník drénovat v dostatečném rozsahu jak proximálně, tak distálně. Lokální recidiva bez vzdálených projevů nemoci je indikací k reresekci.
K operacím pro SCLC: Pacienti s limitovanou periferní lézí T1
a T2 bez uzlinového postižení jsou indikováni k chirurgickému
řešení, plicní resekci. Tato však není kurabilní. Adjuvantní systémová léčba je indikována u všech pacientů s resekovaným tumorem.Neoadjuvance zlepšení výsledků nevykazuje.
5.2. Speciální pravidla
5.2.1. Tx – Okultní karcinom plic
Po úspěšné detekci je dle lokalizace nálezu metodou volby plicní resekce: segmentektomie, lobektomie, anebo pneumonektomie, je-li z funkčního hlediska únosná. Fotodynamická léčba je druhou kurativní metodou volby. Její výhodou je šet-
ření plicní tkáně.
5.2.2. Stadium I (T1N0, T2N0)
Chirurgická resekce je kurativní léčbou. Zlatým standardem je lobektomie doplněna MLA ( teprve kompletní histologické vyšetření mízních uzlin definitivně potvrdí pN0 nemoc). Bronchoplastické operace typu „sleeve resection“ jsou indikovány u protruzních tumorů vyčnívající z lobárního ústí do hlavního bronchu, zvláště u pacientů s omezenou ventilací. Segmentektomie doplněná mediastinální lymfadenektomií je indikována u periferních tumorů pacientů s omezenou ventilací. Klínovitou resekci lze použít v případě kontraindikací rozsáhlejšího operačního výkonu. Prostá klasická nebo videoasistovaná klínovitá resekce je indikována rovněž u periferních časných adenokarcinomů, typ A Noguchi (lokalizovaný bronchioloalveolární adenokarcinom – LBAC s růstem buněk alveolární výstelky s relativně chudým stromatem a typ B Noguchi (LBAC s ohnisky strukturálních kolapsů alveolů a ložiskovou fibrózou). Po resekci plic pro karcinom St. I není doporučena žádná adjuvance, pouze pečlivé sledování.
5.2.3. Stadium II (T1-2N1, T3N0)
Procedurou volby je podle rozsahu onemocnění lobektomie doplněná event. bronchoplastikou a MLA, anebo pneumonektomie, nebo rozšířená pneumonektomie s MLA. Lokálně pokročilé nálezy řešíme analogicky příslušným zákrokem na plíci doplněným o resekci postižené oblasti hrudní stěny, bránice, perikardu nebo mediastinální pleury do zdravé tkáně. U Pancoastova tumoru je indikována předoperační radioterapie s následnou plicní resekcí.
5.2.4. Stadium III.A (T1N2,T2N2,T3N1-2)
Nemocní s předoperačně stanoveným N2 postižením jsou indikováni k neoadjuvantní chemoterapii s přešetřením po několika cyklech(3-4) léčby. Je-li odezva na léčbu příznivá a jsouli zároveň všechny ostatní předpoklady pro úspěšné chirurgické
řešení splněny, je indikována resekce plic, častěji realizovatelná jako pneumonektomie, nebo rozšířená pneumonektomie, než jako lobektomie. Výkony doplň uje MLA, jsou technicky náročné. Po operaci pokračuje systémová protinádorová chemoterapie doplněná o léčbu zářením. Pacienti s ipsilaterálním peroperačně anebo až postoperačně diagnostikovaným N2 onemocněním jsou po operaci indikováni k adjuvantní radioterapii a chemoterapii.
5.2.5. Stadium III.B (speciálně T4N1-2)
Další samostatný nádorový uzel ve stejném laloku (synchronní duplicita) s postižením uzlin N1-2 představuje jedinou indikaci k plicní resekci v tomto stadiu onemocnění.Jinak je nemoc ve stadiu III.B biologicky zpravidla inoperabilní.
5.2.6. Stadium IV (M1)
5.2.6.1. Radikální řešení
a/ Solitární metastáza plícní (druhé ložisko) v plíci
Jedna ze dvou lézí ve stejném laloku může být rovněž metastatickým depozitem druhé. Jsou-li odstranitelné, je zde indikace k příslušné plicní resekci s MLA.
b/ Vzdálené metastázy do jiných orgánů
Solitární metastazování (MTS) do mozku, nadledviny, kosti, jater, kůže, nebo dalších orgánů: jsou-li obě léze ( primární nádor i solitární MTS) kompletně resekabilní, je chirurgická léčba indikovaná, jsou-li její rizika nízká.
6. Paliativní výkony
a/ Maligní pleurální výpotek
6.1.Torakocentéza
Je diagnostický výkon. Jako léčebný zákrok používáme u nejtěžších stavů s očekávaným výrazně omezeným přežíváním.
6.1.2.Klasická hrudní drenáž (1.spádová drenáž Bülau 2. aktivní sání) Tlustý plastikový drén Ch 24 a více zavádíme obvykle z axilárního přístupu na úrovni před konce 4. žebra, směřujeme jej dozadu. Jednorázová spádová evakuace pleurální efuze obvykle nemá přesáhnout 1000 ml, předchází se tím plicnímu edému z reexpanze parenchymu. Po pauze 30-60min následuje opět spádová frakcionovaná evakuace a 300 ml a 1 hod.Teprve po kompletní prvotní spádové evakuaci napojujeme drén na mírné (10-15cm H2O) aktivní sání.
Drenáž pokládáme za úspěšnou, dosáhne-li posléze množství aktivním sáním evakuovaného výpotku méně než 150 ml / 24 hodin dva po sobě následující dny. Není-li prostá evakuace výpotku úspěšná samostatně (méně než 20%) pokračujeme tak,že indikujeme pacienta k obliteraci pleurálního prostoru konzervativními metodami, jen zřídka k parietální pleurektomií v řešení pleurální efuze je úspěšná v 100%, ale její perioperační morbidita kolísá kolem 25% větších komplikací a mortalita kolem 10%.
6.1.3.Pleurodéza drénem
3.1. Procedura: 1/ úspěšná evakuace výpotku 2/ reexpanze plí-
ce 3/výdej pod 150ml/24h na aktivním sání 4/ aplikace přípravku 5/ zaskřípnutí drénu na 3h 6/ aktivní sání 7/ při výdeji nad 150 ml fluidothoraxu /24h opakovat
3.2. Používané přípravky:
3.2.1.Tetracyklin anebo doxycyklin (500-1000 mg) rozpuštěné v 100 ml fyziolog roztoku (FR) s 20 ml 1% mesocainu. POZOR! Pouze 15% případů reaguje na první podání, většina vyžaduje 3-4 aplikace. Opakovaná instilace přípravku je úspěšná zhruba u poloviny pacientů.
3.2.2.Bleomycin. Podání 60-120 U v 100 ml FR řeší zhruba
2/3 případů maligní pleurální efuze (MPE).
3.2.3.Talkáž. Instilace 5g talkové hmoty v 100 ml FR (talc slurry) je za předpokladu dobré reexpanze plíce a použití talku se správnou velikostí částic (nejméně 10 mí) je metoda úspěšná v 90% . Nevzdat úsilí po prvním neúspěchu !
3.2.4. Corynebacterium parvum . Použití suspenze (1,5-3 mil U) sušené kultury v 100 ml FR lze uvažovat při neúspěchu předchozích metod ale ani CBP bez reexpanze plíce problém nevyřeší.
6.1.4. VATS pleurodéza
VATS umožní zrušení případných kapes a adhezí v interpleurálním prostoru,čím je efekt plošné pudráže talkem potencován.Metoda je variantou volby u potřeby obliterace pleurální dutiny
6.1.5. Permanentní drenáž hrudní
Tenký plastikový pleuracan zavedený do pohrudniční dutiny punkční technikou, tunelizovaný a fixovaný ke kůži a napojený na sběrný plastikový sáček svýpustí je alternativou paliace uneobliterovatelných kauz. Pleuracanem lze aplikovat bleomycin event. tetracyklin k přechodnému zmírnění produkce MPE.
6.1.6. Pleuroabdominální shunt
Metoda má omezené speciální indikace.
6.2. Bronchiální obstrukce
Lobární nebo alární atelektáza jsou indikací k bronchoskopické rekanalizaci prosté(debridement), elektrokoagulační, případně léčbě laserem, anebo k fotodynamické léčbě.
6.3. Maligní perikardiální výpotek
Řešíme subxifoidální perikariocentézou, perkutánní perikariostomií (jíž lze opakovaně vpravit osrdečníkové dutiny s úmyslem skleroterapie tetracyklin nebo doxycyklin). Další možností chirurgické léčby je subxifoidální perikardiocentéza anebo fenestrace perikardu per VATS či z (mini) torakotomie, vindikovaných případech rovněž perikardektomie.
7. Pooperační péče
Pacient po resekci plic patří v prvních pooperačních dnech (2-3) na jednotku intenzívní péče, případně ARO dle závažnosti přidružených onemocnění. Na standardním chirurgickém oddělení pak stráví cca 3-4 dny (nebo přiměřeně více dnů podle klinické pooperační dynamiky, věku, a přidružených onemocnění, případně pooperačních komplikací) .
V zásadě platí, že dobře živený, kvalitně připravený, kompenzovaný, dostatečně poučený a pečlivě rehabilitovaný, ukázněný pacient se solidním zdravotnickým a sociálním zázemím po nekomplikované resekci plic bez pooperačních komplikací a bez přidružených nemocí je z chirurgie propuštěn podle své letory (a umění chirurga správně s ní nakládat) 7. až 10. pooperační den.
8. Pooperační komplikace
Krvácení
Časné krvácení obvykle souvisí s operační technikou a kompromitací tkání vlastním nebo jiným onemocněním, případně s jeho předoperační léčbou. Pozdní krvácení bývá spojeno s recidivou nemoci nebo s infekcí.
Dehiscence pahýlu bronchu
Časná dehiscence do 48h po operaci bývá v souvislosti s technikou operace případně je způsobena předoperační kompromitací tkáně, a to buď v souvztažnosti s léčbou anebo bez ní. Pozdní dehiscence, tři a více dnů po operaci, je nejčastěji spojena s infekcí.
Dechová nedostatečnost
Navzdory šíři a hloubce dané problematiky obecně platí, že přístrojová ventilace a tracheostomie jsou indikovány ve chvíli, jakmile se začne o jejich indikaci uvažovat.
Atelektáza
Klinicky a paraklinicky zřejmá atelektáza nebo dystelektáza parenchymu reziduální plíce je indikací k bronchoskopické intervenci, (nikoliv až pokles saturace O2).
Infekce
Bronchopnuemonie
Pečlivé klinické vizity, dokonalá rehabilitace s dostatečnou analgetizací spojeny se znalostí komunální hygienické situace předcházejí jak zbytečným infekčním komplikacím, tak zbytečnému terapeutickému podávání antibiotik.Je-li nástup bronchopneumonie nebo pleuritidy zřejmý, nebo trpí-li pacient přidruženým(i) onemocněním(i)vytvářejícím(i)
předpoklady podání ATB zbytečně neoddalujeme. Hrudní empyém
Přichází častěji po komplikované pneumonektomii. Může komplikovat též lobektomii, nebo i menší výkon.Dehiscenci pahýlu doprovází téměř vždy.
9. Řešení komplikací
Profesionální zdatnost, zkušenosti, potřeba interdisciplinární souhry a osobní zainteresovanosti v linii hrudní chirurg, intenzivista,pneumolog, internista, rentgenolog to je kvalitní pooperační péče a základní předpoklad úspěšného předcházení i řešení pooperačních komplikací.
Krvácení
Časné krvácení je indikací k okamž ité reoperaci. Pozdní krvácení bývá indikováno k paliativnímu řešení: chirurgickou tamponádou, broncho-skopicky laserem, případně elektrokoagulací.
Dehiscence pahýlu bronchu
Časná dehiscence je absolutní indikace k akutní reoperaci . Pozdní dehiscenci tj. tu, která přichází tři a více dnů po operaci indikujeme reoperaci pro dehiscenci pahýlu zdrženlivě, bývá nejčastěji spojena s infekcí. Polohrudník drénujeme, podáváme antibiotika dle citlivosti, provádíme opatrné laváže šetrnými antiseptickými roztoky (ředěná betadine 1:10 anebo jednopromilový persteril) Při parciální dehiscenci lze zkusit její poleptání 20% roztokem argentnitrátu (AgNO3) i opakovaně. Dechová nedostatečnost
Navzdory šíři a hloubce dané problematiky obecně platí, že přístrojová ventilace a tracheostomie jsou indikovány ve chvíli, jakmile se začne o jejich indikaci uvažovat.
Atelektáza
Klinicky a paraklinicky zřejmá atelektáza nebo dystelektáza parenchymu reziduální plíce je indikací k bronchoskopické intervenci, (nikoliv pokles saturace O2).
Infekce
Pečlivé klinické vizity, dokonalá rehabilitace s dostatečnou analgetizací spojeny se znalostí komunální hygienické situace předcházejí jak zbytečným infekčním komplikacím, tak zbytečnému terapeutickému podávání antibiotik.Je-li nástup bron-
Vyjádřeno v procentech se pohybuje u radikální operativy podle stadií onemocnění kolem: St I.A tj T1N0: 80%, St.IB tj T2N0: 60%, St II.tj T1-2,N1: 40%, St III.A tj T3N1 20%, T1-2,3N2 10% St III.B + St.IV / druhý tumor ve stejném laloku kopíruje nižší stadia onemocnění podle uzlinového postižení na hladinách o několik procent níže.
2. Dispenzarizace
patří do rukou zaníceného specialisty, který se k odpovědnosti za pacienta hlásí. Je nepodstatné, je-li to onkolog, pneumolog nebo hrudní chirurg. Vzájemná spolupráce a propojení oborů jsou stejně conditio sine qua non. Podstatné je respektování vytyčených zásad dispenzární péče:
Klinická kontrola 4x ročně s monitorací příslušných sérových nádorových znaků, jednou ročně roční dispenzář paraklinický: laboratorní screening, spirometrie, RTG plic / CT plic, USG jater, scinti skeletu. V pátrání po metachronní duplicitě ( 2-4% ročně) v centrálních dýchacích cestách (autofluorescenční) bronchoskopie.
Fakultativně se uplatní PET scan, případně další paraklinická vyšetření dle klinické dynamiky sono nadledvin, CT eventuálně MRI mozku atp.
E.
Plicní rakovinu v České republice lze léčit lépe a levněji, než to v současné době děláme. Dejme se do toho.
chopneumonie nebo pleuritidy zřejmý, nebo trpí-li pacient
přidruženým(i) onemocněním(i)vytvářejícím(i) předpoklady podání ATB zbytečně neoddalujeme.
Hrudní empyém
Hrudní drenáž s aktivním sáním je zde podstatně důležitá, jinak hrozí nejenom rozpad pahýlu (není-li on příčinou infekce) ale i ohrožení pacienta na životě.
Srdeční infrakt, cévní mozková příhoda, tromboflebitidy, trombembolická nemoc, infekce močových cest, dekompenzaci aterosklerózy nebo diabetes mellitus, pooperační neklid a zmatenost, appendicitis... a další řešíme dle obecných zásad intenzívní a standardní chirurgické péče.
D. Výstupní kritéria péče
1. Výsledky léčby
Perioperační morbidita
nepřesahuje v dobrých rukách 10% větších komplikací u stadia I a II.
U pokročilejších stadiích onemocnění pak 20% . Perioperační mortalita
(do 30 dnů) se drží u pneumonektomie spolehlivě pod 7%
u lobektomie a menších resekčních výkonů pod 2%. Pětileté přežití
Použité zkratky
ARO – anesteziologické resuscitační oddělení
ATB – antibiotikum
BSC – bronchoskopie
CA72_4 – nádorový antigen Ca72_4
CBP – corynebacterium parvum CEA – karcinoembryonální antigen CgA – chromogranin A
CT – computed tomography, počítačová tomografie
CYFRA21.1 – nádorový antigen CYFRA 211
ECHO – Echokardiografie
LBAC – lokalizovaný bronchioloalveolární adenokarcinom
MLA – mediastinální lymfadenektomie MPE – maligní pleurální efuze (výpotek) MTS – metastáza
NSCLC – non-small cell lung cancer, nemalobuněčný plicní karcinom
NSE – neuron specifická enoláza
PET – pozitronová emisní tomografie
SCC – squamous cell cancer (antigen)
SCLC – small cell lung cancer,malobuněčný plicní karcinom
St. – stadium
TNM – tumor, uzlina, metastáza
TU EM – transfuzní jednotka erymasy
UICC – International Union Against Cancer
USG – ultrasonography, vyšetření ultrazvukem
VATS – video assisted thoracic surgery, videoasistovaná hrudní chirurgie
WHO – World Health Organisation, Světová zdravotnická organizace
Literatura
- 1. Antunes G, Neville E, Duffy J, Ali N: BTS guidelines for the management of malignant pleural effusions. Thorax 2003;58:29
- Ferguson MK, Lehman AG. Sleeve lobectomy or pneumonectomy: optimal management strategy using decision analysis techniques Ann Thorac Surg 2003;76:1782
- Chang MY, Sugarbaker DJ. Surgery for early stage non-small cell lung cancer. Semin Surg Oncol 2003;21:74
- Keller SM, Adak S, Wagner H, Johnson DH. Mediastinal lymph node dissection improves survival in patients with stages II and IIIA non-small cell lung cancer. Eastern Cooperative Oncology Group Ann Thorac Surg 2000;70:358
- Miller DL, Rowland CM, Deschamps C. et al. Surgical treatment of non-small cell lung cancer 1cm or less in diameter. Ann Thorac Surg 2002; 73:1545.
- Nonaka M, Kadokura M, Yamamoto S, et al. Tumor dimension and prognosis in surgicaly treated lung cancer: for intentional limited resection. Am J Clin Oncol 2003;26:499
- Pearson GF: Non-small Cell Lung Cancer.Role of Surgery in Stages I-III. Chest 1999; 116:500S.
- Pešek M, Kolek V, Kubík A, Marel M, Novák K, Pafko P, Schü tzner et al. Bronchogenní karcinom, 2002, Galén.
- Travis WD, Colby TV, Corrin B, et al. Histological typing of lung and pleural tumours. WHO international histological classification of tumours, 3rd ed. Berlin, Springer (1999).
- Watanabe Y, Murakami S, Oda M, et al. Surgical Management of Early Stage Central (Hilar) and Peripheral Nonsmall Cell Lung Carcinoma, Cancer, 2000; 89: 2438
