Klin Onkol 2005; 18(1): 19-22.
Souhrn: Brachyterapie s nízkým dávkovým příkonem jako samostatná léčebná metoda nebo v kombinaci se zevním ozářením má pevné místo v adjuvantní léčbě po resekci sarkomů měkkých tkání. Zkušenosti s brachyterapií s vysokým dávkovým příkonem v této indikaci jsou limitované. Cílem naší retrospektivní studie bylo hodnocení proveditelnosti hyperfracionované brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem u primárních a recidivujících sarkomů měkkých tkání.
Metodika: Od února 1998 do června 2002 bylo léčeno 21 pacientů se sarkomy měkkých tkání intersticiální perioperační brachyterapií s vysokým dávkovým příkonem. Brachyterapie byla použita u 10 pacientů v rámci primární léčby nádoru a u 11 pacientů pro léčbu recidivy. Deset pacientů bylo léčeno samostatnou brachyterapií (průměrná celková dávka 40 Gy) a 11 pacientů bylo léčeno kombinací zevního ozáření (40 – 50 Gy) a brachyterapie (celková průměrná dávka 24 Gy). Brachyterapie byla prováděna v hyperfrancionovaném režimu 2,4 – 3Gy dvakrát denně v 10 mm od roviny zdrojů. Doba sledování byla 14 – 65 měsíců (median 35 měsíců).
Výsledky: Lokální kontrola u pacientů léčených pro primární tumor byla 100%. Lokální kontroly bylo dosaženo pouze u 2 z 11 pacientů léčených pro recidivu (12% pravděpodobnost pětileté lokální kontroly). Čtyři pacienti byli bez známek onemocnění po záchranném chirurgickém výkonu. Postradiační nekróza měkkých tkání byla pozorována ve 4 případech, podkožní píštěl v 1 případě a periferní neuropatie v 1 případě.
Závěr: Naše studie přes malý počet pacientů prokazuje, že brachyterapie s vysokým dávkovým příkonem je slibnou metodou v primární léčbě sarkomů měkkých tkání. Léčebné výsledky u opakovaných recidiv jsou špatné a v řadě případů by měla být brachyterapie použita časněji nebo by měla být upřednostněno radikální chirurgické řešení.
