Klin Onkol 2004; 17(6): 185-189.
Souhrn: Antifoláty byly prvními metabolickými antagonisty uvedenými do klinické praxe přibližně před šedesáti lety. Již tehdy se vědělo, že aminopterin a jeho methylderivát, methotrexat (4-amino, 10-methylpterin) zasahují do metabolismu folátů inhibicí enzymu dihydrofolátreduktázy. Zlomem v pohledu na metabolismus a působení jak přirozených forem folátů, tak jejich antagonistů, byl objev jejich polyglutamylace v 80. letech minulého století. Významnými momenty v procesu porozumění antifolátového účinku methotrexatu bylo objasnění kinetické podstaty jeho interakce s enzymem dihydrofolátreduktáza a základních principů transportních mechanismů. V této době byl již methotrexat standardní součástí celé řady klinicky používaných chemoterapeutických režimů. Zejména v dětské onkologii se do popředí dostala otázka objasnění možných mechanismů rezistence na antifoláty, která je spolu s toxicitou základním a často limitujícím klinickým problémem chemoterapie.
