Klin Onkol 2004; 17(2): 51-56.
Souhrn:
Východiska: Léčba dětských a adolescentních pacientů s Hodgkinovou chorobou proti pacientům dospělým je poněkud odlišná. Léčebnou strategii je nutné optimalizovat na co největší celkové přežití při minimalizaci relapsů a sekundárních nádorů a při zachování co nejvyšší kvality života s minimem pozdních následků.
Typ studie a soubor: Retrospektivní studie hodnotí úspěšnost léčby a výskyt závažných komplikací u všech 347 pacientů s Hodgkinovou chorobou mladších 19 let, léčených na jediném pracovišti v letech 1980–1999 léčebnými protokoly CVPP, ABVD, VEPA nebo VAMP, COPP/ABVD, DBVEPC, vždy spolu s radioterapií.
Metody a výsledky: Léčebný úspěch byl dokumentován pomocí Kaplan-Meiereových funkcí přežití, a to jako celkové přežití (overall survival) i „přežití bez události“ (eventfree survival). Pětileté celkové přežití se pohybuje podle použitého léčebného protokolu od 92,7% (SE 3,5%) u CVPP do 96,5% (SE 3,4%) u DBVE-PC. Revizí histopatologického typu u 40 pacientů s dříve nejasným výsledkem jsme zjistili, že dva pacienti měli non-Hodgkinský lymfom a byli tedy podle aktuálních kritérií léčeni neadekvátním protokolem. Onkologické události (events) zahrnují 30 úmrtí, z toho dvě na akutní lymfatickou leukemii, dvě na srdeční selhání, jedno na kardiomyopatii, ostatní na progresi choroby. Z pacientů v dlouhodobé remisi 16 pacientů mělo relaps (v rozmezí 0,1 19,4 roku po první remisi) a dva pacienti papilokarcinom štítné žlázy (10,6 a 11,2 roku od ukončení léčby).
Závěry: Naše výsledky ukazují velmi příznivý léčebný úspěch pro pacienty s 1. a 2. klinickým stadiem při použití protokolu COPP/ABVD, srovnatelný s výsledky multicentrické studie HD-90. Dodnes používaný protokol DBVE-PC nemá proti COPP/ABVD lepší léčebný úspěch pro 1. a 2. klinické stadium a jen naznačeně lepší trend (nesignifikantní) pro 3. a 4. stadium, a to při použití Etoposidu, tedy s vyšším rizikem vzniku sekundární malignity – leukemie. Z rozboru výsledků a jejich porovnání s písemnictvím vyplývá možnost snížit dávky radioterapie u pacientů s 1. a 2. klinickým stadiem bez „bulky disease“.
