Klin Onkol 2004; 17(Suppl 1): 45-48.
Souhrn: Farmakoekonomika je novou vědní disciplinou, která se vyvíjí od šedesátých let s cílem dodat objektivní podklady pro racionální užívání léčiv. Farmakoekonomika vyžaduje týmovou spolupráci především lékaře, farmakoepidemiologa, lékárníka a ekonoma, protože je nutno dobře specifikovat relevantní náklady a relevantní indikátory účinnosti pro konkrétní farmakoekonomickou studii. Rozvoj farmakoekonomiky jako vědy stimulovala zvyšující se ekonomická náročnost zdravotnictví především pro vstup nových technologií; zvyšování nároků na kvalitu a bezpečnost přípravků ; rozvoj diagnostických metod; a stárnutí populace. Disproporce mezi možnostmi medicínskými a ekonomickými se odráží v pokusech regulovat a usměrň ovat náklady na zdravotní péči formou mimo jiné i účelným (racionálním) využíváním léčiv. V ČR však není farmakoekonomika akceptována. Pro farmakoekonomickou analýzu je v ČR absence nebo nedostupnost databází (nemocniční informační systémy, zdravotní pojišťovny a ambulantní péče), ze kterých by šlo konstruovat nákladový model u reprezentativní populace. Dále podmínky financování zdravotní péče jsou regulovány nevhodně – nemotivačně. Farmakoekonomicky výhodnější využívání dostupných zdrojů nevede k uvolnění jiných finančních prostředků. Není podhoubí pro kritické hodnocení těchto studií a autority včetně MZd a zdravotních pojišťoven tyto aktivity nepodporují. Principy farmakoekonomiky jako přístup k výběru léčiv jsou v současné době jen výjimečně přednášeny (např. na Univerzitě Karlově v Praze, farmaceutické fakultě v Hradci Králové).
