Klin Onkol 2003; 16(5): 201-210.
Souhrn: Folikulární lymfom je znám jako nozologická jednotka více než šest desetiletí, ale navzdory velkým pokrokům v protinádorové léčbě se dosud nepodařilo zásadně ovlivnit prognózu pacientů s rozvinutým onemocněním. Choroba je dobře senzitivní na terapii, ale téměř vždy dochází k relapsům. Naděje jsou proto vkládány do nových léků. Jedním z nich je fludarabin monofosfát, který má vyšší selektivní afinitu pro lymfoidní buňky a kromě inhibice proliferace indukuje apoptózu. Fludarabin vykazuje synergizmus s řadou látek, proto jej lze s výhodou kombinovat s jinými cytostatiky i s monoklonální protilátkou rituximabem. Fludarabin v monoterapii dosahuje v indikaci folikulárních lymfomů celkové odpovědi u 31-84% nemocných s 9-60% kompletních remisí (CR). Kombinované režimy s fludarabinem a antracyklinem (typ FM, FND) vykazují průměrnou celkovou účinnost 86% s dosažením průměrně 45% kompletních remisí. Režimy fludarabinu s cyklofosfamidem (typ FluCy, FluCyD) dosahují celkové odpovědi průměrně u 91% nemocných s dosažením kolem 58% CR. Režimy s fludarabinem a rituximabem vykazují celkovou účinnost mezi 70-95% léčebných odpovědí. Účinnost fludarabinových režimů se jeví velmi slibně, ale vliv na prodloužení celkového přežití pacientů s folikulárním lymfomem zatím nelze definovat. Fludarabin má také nezanedbatelné toxické účinky. Dominující je myelotoxicita (vyskytuje se v 5-33%), toxicita v kompartmentu progenitorových buněk a výrazná a dlouhodobá imunotoxicita, která bývá vyjádřená nejvíce v subpopulaci CD4+buněk a která je sledována výskytem oportunních infekcí.
