Klin Onkol 2003; 16(4): 178-183.
Souhrn: Možnosti léčby pacientů s chronickou lymfatickou leukémií (CLL) se v posledních několika letech výrazně zlepšily. Slibné výsledky jak v primární terapii tak u relapsů CLL přineslo zavedení nových cytotoxických látek jako jsou purinová analoga flurarabin a 2-chlordeoxyadenosin. Nicméně i tak stále všichni pacienti s CLL po iniciální odpovědi na terapii relabují. Jelikož původcem relapsů jsou reziduální leukemické buňky, vyvstává potřeba dalších terapeutických přístupů s odlišným mechanismem účinku, aby byly reziduální buňky eliminovány. Tyto přístupy zahrnují imunoterapii. Proto jsou dnes intenzivně zkoumány různé monoklonální protilátky. V terapii rezistentních nebo relabujících nehodgkinských lymfomů nízké malignity se osvědčila nekonjugovaná protilátka anti-CD20, rituximab. V současnosti už máme i klinickou zkušenost s podáváním rituximabu u pacientů s CLL. Nicméně přesná role této látky v terapii CLL ještě určena není. Hledat by ji měly probíhající nebo budoucí studie. U pacientů s CLL je exprese znaku CD20 na nádorových buňkách menší než u pacientů s lymfomy. Jak ukázaly některé studie, to je jeden z možných důvodů nižšího účinku rituximabu u CLL. Účinnost rituximabu může být zlepšena eskalací jeho dávek nebo změnou léčebného schématu. Naděje jsou vkládány do kombinací rituximabu s chemoterapeutiky. Při aplikaci rituximabu je nutné myslet na riziko syndromu lýzy tumoru a anafylaxe. Předkládaný referát zmiňuje mechanizmy působení rituximabu a shrnuje jeho roli v léčbě pacientů s CLL.
