Klin Onkol 2002; 15(6): 219-225.
Souhrn:
Úvod: Nejdůležitějším prognostickým a prediktivním faktorem u kolorektálního karcinomu po kurativní resekci je stav regionálních mízních uzlin. Pro jeho určení podle pravidel TNM klasifikace má histologické vyšetření vzorků z regionální lymfadenektomie standardně zahrnovat 12 a více uzlin. Kromě toho mají být vyšetřovány i některé další faktory s prokázaným prognostickým významem.
ca a metodika: Na dvou tuzemských pracovištich jsme z údajů v operačních protokolech a ve onální mízní uzliny a jaké další prognostické faktory má klinik k dispozici při rozhodování o adjuvantní léčbě a dispenzarilačním plánu.
Výsledky: Na pracovišti A nebyly ve 43,8 % ze 121 případů uzliny vyšetřeny dostatečně, na pracovišti B dokonce ani jedenkrát ze 162 případů nebylo vyšetřeno alespoň 12 uzlin. Dále často nebyly k dispozici údaje o mikroskopickém vyšetření resekčního okraje, gradingu či angioinvazi.
Závěr: Úroveň určování nejdůležitějších prognostických faktorů u kolorektálního karcinomu v praxi je nedostatečná. Je třeba zaměřit se na zlepšení této situace a na hledání nových charakteristik nádoru, které by jednoduchým způsobem umožníly stratifikovat pacienty pro individuálně optimální léčebně-dispenzarizační postup.
