Klin Onkol 2002; 15(6): 211-215.
Souhrn:
Východiska: V této studii bylo hodnoceno zastoupení subtypů dendritických buněk (DB) DB1, DB2 pacientů s mnohočetným myelomem (MM) před počátkem léčby a v jejím průběhu.
Metody a výsledky: Aowcytometrické stanovení počtu DB periferní krve bylo prováděno na základě pozitivní exprese povrchových antigenů CD83 společně s HLA-DR, CD11c a CD123. Kontrolní skupina zdravých jedinců (n = 15; průměr O,62:tO,O6% CD83+ buněk; poměr DB1/OB2 = 2,5)
nevykazovala statisticky významný rozdíl při srovnání se vstupním hodnocením pacientů před léčbou (n = 15; 0,59:1:0,13% CD83+ buněk; DB 1/OB2 = 2,17). U léčených pacientů (n = 10) došlo po indukční léčbě VAD (vincristin + adriamycin + dexamethazon) k nárůstu celkového počtu DB (O,84:tO,4%; DB1/OB2 = 1,59) ve srovnání s počátečními hodnotami, po aplikaci G-CSF počet DB poklesl (O,66:tO,6%; DB 1/OB2 = 3,71). Nejnižších hodnot celkového počtu DB bylo dosaženo v aferézním
produktu (O,36:tO,2%; DB 1/OB2 = 4,75). Aplikace GM-CSF vyvolala zvýšení počtu DB (0,56:1:0,3%; DB 1/OB2 = 1,59) a v 6. měsíci po transplantaci se obnovila předléčebná hladina DB (0,83:1:0,6%; DB1/OB2 = 3,92).
Závěr: Nejvyšší počty DB byly zjištěny po indukční léčbě a v šestém měsíci po transplantaci. Poměr DBl/OB2 vyzněl pro relativní převahu typu DB1, nejvyšší byl v aferézním produktu a v periferní krvi šestého měsíce po transplantaci.
