Klin Onkol 2002; 15(Suppl 2002): 15-20.
VÝSLEDKY STUDIE BYLY PŘEDNESENY NA XV. HEMATOLOGICKÝCH DNECH, OLOMOUC, 2001.
Souhrn:
Východiska: Mnohočetný myelom (MM) je neobyčejně heterogenní onemocnění vyžadující z hlediska výběru individuální, různě intenzivní léčby třídění nemocných do prognosticky odlišných skupin.
Typ studie a soubor: V souboru 237 nemocných s MM léčených v období 1991-2002 konvenční terapií byla zhodnocena prognostická významnost a praktická použitelnost 7 vybraných stážovacích systémů.
Metody a výsledky: Prognostická významnost byla hodnocena s pomocí křivek celkového přežití dle Kaplan-Meiera a log rank testu (p<0.05). Byla potvrzena praktická použitelnost a prognostický význam s odlišnou délkou mediánu celkového přežití (OS „overall survival“) klinického stážovacího systému dle Durieho-Salmona (stádium I-III, mediány OS 88, 41 a 16 měs., p=0.0000). V důsledku pokroků základní i podpůrné léčby došlo oproti předchozím zkušenostem k omezení významnosti subklasifikace na podstádia A a B, založené na přítomnosti závažné poruchy renální funkce (st. III-A vs III-B, mediány OS 20 vs. 13 měs., p=0.052). Velmi příznivě vyznělo hodnocení jednoduchých stážovacích systémů založených na hodnotách S-β2 mikroglobulinu a S-albuminu tj. systému dle Batailleho (st. 1-3, medián OS 68, 27 a 11 měs., p=0.0000) a podle Husseina (st. 1-4, mediány OS 89, 68, 24 a 11 měs., p=0.0000). Přes pouze 5-leté trvání studie vyznělo velmi nadějně hodnocení skórovacího systému dle San Miguela, zahrnujícího mj. i hodnotu propidium-jodidového proliferačního indexu (PI/CD138) myelomových plazmocytů (st.1-3, mediány OS x, 33 a 13 měs., p=0.0002). V případě metodické nedostupnosti vyšetření PI/CD138 se jeví výhodné použití námi navrženého stážovacího systému založeného na hodnocení hladin S-β2 mikroglobulinu a S-thymidinkinázy (st. 1-3, mediány OS x, 24 a 11 měs., p=0.0000). Byla zjištěna jen omezená prognostická významnost a tím i praktická použitelnost skórovacího systému dle GATLA (st. 2 vs 3, mediány OS 88, 19 a 15 měs., p=0.043) a nepřítomnost prognostické významnosti modifikovaného systému dle Pulkkiho zahrnujícího hodnocení S-β2 mikroglobulinu a S-sIL-6R (st. 1-3, mediány OS 30, 23 a 6 měs., p=0.436). V diskuzi je podán přehled 27 dosavadních stratifikačních systémů a informace o přípravě IPI („International Prognostic Index“).
Závěry: Předložená studie potvrdila prognostický význam standardních stážovacích systémů dle Durieho-Salmona, Batailleho a Husseina, ve velmi příznivém světle se jevily stážovací systémy založené na hodnocení proliferačních vlastností myelomových buněk (dle San Miguela a systém založený na hodnocení S-TK sestavený na hodnotitelském pracovišti).
