Klin Onkol 2002; 15(3): 93-97.
Souhrn: Éra chemoterapie dětských nádorů začíná v padesátých letech. Od té doby byly u většiny používaných cytostatik preklinickými i klinickými studiemi poměrně rychle stanoveny vhodné indikace, účinné kombinace i standardní dávkování. Jedním z léků, který se tomuto schématu vymyká je oxazofosforinová alkylační látka ifosfamid. Jeho výhodou ve srovnání s cyklofosfamidem je nižší myelosupresivní účinek, nevýhodou větší uroteliální toxicita, kterou lze minimalizovat podáním protektivní látky 2-merkaptoethan sulfonátu. I když řada klinických studií u dospělých prokázala široké spektrum jeho protinádorového účinku a ifosfamid je i u dětí používán od osmdesátých let, zůstával jeho význam po dlouhé období v pediatricko onkologických indikacích nejasný. V období posledních let, kdy zejména u sarkomů kostí byl nepochybně prokázán vztah mezi dávkou ifosfamidu a jeho protinádorovým účinkem, zaznamenal lék renesanci pozornosti ze strany farmakologů i kliniků. Ve svém sdělení informujeme o současném pohledu na dávkovou intenzitu ifosfamidu u různých typů nádorových onemocnění, účinných kombinacích i srovnání podání ifosfamidu a cyklofosfamidu.
