Klin Onkol 2001; 14(3): 90-95.
Souhrn: Úvod: Léčba časně relabujících a nebo rezistentních Iymfomů (ne-Hodgkinovy Iymfomy, NHL a Hodgkinova choroba (HD) je velmi neuspokojivá. Vysokodávková léčba s autologní transplantací periferních kmenových buněk (PBSC) nabízí možnost. jak prognózu zlepšit. Na našem pracovišti jsme použili strategii podávání záchranné a zároveň PBSC mobilizační léčby s využitím ifosfamidu a etoposidu. Tyto léky nejsou běžně používány v úvodní léčbě nemocných s Iymfomy. Soubor nemocných a metodika: Pacienti s NHL (n=32) byli léčeni MINE chemoterapií (n=43, mesna, ifosfamid 1330 mg/m2 a etoposid 65 mg/m2 i.v. infuze dny 1-3. mitoxantron 8 mg/m2 i. v. den 1). Stejné schéma, ale s vyššími dávkami, bylo použito pro mobilizací: (n=32, ifosfamid 1700 mg/m2, etoposid 175 mg/m2, mitoxantron 10 mg/m2). Nemocní s HD (n=50) byli léčeni kombinací VIM (n=116, mesna, ifosfamid 1200 mg/m2 i. v. infuze dny 1-5, etoposid 90 mg/m2 i. v . infuze dny 1,3 a 5, methotrexat 30 mg/m2 i. v. dny 1 a 5). Po aplikaci mobilizační chemoterapie VIM nebo MINE následovalo podávání růstového faktoru G-CSF v dávce 5-16 µg/kg/den (většinou 10 µg/kg/den) v závislosti na předléčenosti nemocných. Výsledky: Léčebné odpovědi po VIM a MINE byly: CR 36% a 40%. PR 20% a 30%. SD 24% a 4%. Pro obě skupiny Iymfomů platilo. že nemocní s relabující chorobou měli daleko lepší léčebnou odpověď než nemocní s chorobou rezistentni. Provedli jsme celkem 229 leukaferéz (medián 3 leukaferézy u jednoho nemocného) se zahájením den 13 (medián: VIM). nebo den 12 (medián: MINE). U naprosté většiny nemocných byl sběr PBSC zahájen v časovém intervalu: medián: ± 1 den (n=70, 85%). Výtěžnosti (medián) byly: 10.7x 106 CD34+ buněk/kg a 52.9x 104 CFU-GM/kg pro VIM a 12.5x106 CD34+ buněk/kg a 51.5x 104 CFU-GM/kg pro MINE. Alespoň 2.5x 106 CD34+ buněk/kg se nepodařilo nasbírat pouze u 7 nemocných (9%) a získané množství CD34+ buněk bylo nižší než 1.0x 106/kg pouze u 2 nemocných (2%). Toxicita všech 191 VIM a MINE chemoterapií byla minimální. Sběr PBSC nebyl komplikován trombocytopenií indukovanou chemoterapií. Čtyřicet sedm nemocných s HD (94%) a 26 nemocných s NHL (81 %) bylo transplantováno (režimy BEAM nebo BuCy2). Obnova krvetvorby byla rychlá u obou skupin nemocných. Medián dosažení leukocytů > 1.0x 109/l byl 10 dnů pro nemocné s NHL i HD a medián dosažení trombocytů > 50x 109/l byl 12 dnů pro nemocné s HD a 11 dnů pro nemocné s NHL. Závěr: VIM a MINE jsou velmi dobře tolerované režimy se signifikantní protilymfomovou aktivitou při nízké toxicítě. V kombinaci s G-CSF také vykazují velmi dobrou mobilizační kapacitu ve velmi dobře odhadnutelném časovém intervalu. Jejich výhoda je také v jen krátkodobé leukopenii a mírné trombocytopenii,což je důležité pro bezproblémové leukaferézy. Ve srovnání s jinými režimy jeví VIM a MINE chemoterapie mnohé výhody.
