Klin Onkol 2001; 14(1): 25-30.
Souhrn:
Úvod: Antionkogen p53 je transkripční faktor jehož aktivita je vyžadována pro regulaci buněčné odpovědi na stres a poškození DNA. U většiny sporadických lidských nádorů je protein p53 inaktivován bodovými mutacemi, čímž dochází k narušení jeho schopnosti zastavit buněčný cyklus nebo navodit apoptózu v závislosti na vyvolaném poškození DNA. Existuje skupina nádorů exprimujících nemutovanou formu proteinu p53, které však přesto nejsou schopny zastavení buněčného cyklu ani navození apoptózy po vyvolání poškození DNA. Do této skupiny patří melanomy, které jsou zpravidla radiorezistentní a málo odpovídají na terapii s využitím různých druhů cytostatik.
Předmět studia: Současné terapeutické přístupy pro léčbu pacientů s vysoce rizikovými maligními melanomy zůstávají stále neefektivní, stejně jako hledání nových účinnějších látek pro terapii. Jedním z problémů vývoje a testování takových látek je sledování jejich účinku. Cílem naší práce bylo zavedení metodiky krátkodobých kultivací melanomových fragmentů pro sledování působení látek s potenciálními protinádorovými vlastnostmi. Jako ukazatel možného protinádorového účinku studovaných látek byla zvolena indukce proteinů p53 a MDM2.
Materiál a metody: Výše jmenované proteiny byly analyzovány pomocí imunohistochemických a imunochemických metod na 6 vzorcích maligního melanomu.
Výsledky: Inhibitor cyklin-dependentních kináz roscovitin indukuje funkční protein p53 u většiny krátkodobě kultivovaných melanomových fragmentů, zatímco poškození DNA cisplatinou není v daném systému schopno indukci p53 vyvolat.
Závěr: Krátkodobá kultivace nádorových fragmentů s následným kvantitativním hodnocením biochemických parametrů se jeví být vhodným nástrojem pro hlubší studium účinků cytostatik, případně i pro predikci odpovědi konkrétního nádoru na terapii.
