Klin Onkol 2000; 13(Speciál2 2000): 22-29.
Souhrn: Ze specifické role testů chemorezistence nádorů v prediktivní onkologii vyplývá nutnost definovat jejich objektivní parametrické hodnocení s důrazem na jasnou biologickou interpretaci. U testů in vitro je tento úkol dominantně spjat s modelovým popisem možných odpovědí na cytostatika, tedy s analýzami a parametrizací křivek dávka–odpověď. Při základní typologii kalibračního souboru 46 buněčných nádorových linií testovaných na účinek 28 cytostatik (MTT test) byly popsány 3 modelové typy závislostí: sigmoidní funkce, “hormesis” model s rozdílným stupněm stimulace v nízkých dávkách cytostatika a křivky nestandardní s více sestupnými fázemi spojenými s odlišným mechanismem účinku ve vyšších koncentracích látky (5-fluorouracil, karboplatina, cisplatina). Celkové spektrum křivek však bylo více rozmanité v důsledku interakcí cytostatik s vlastnostmi a aktuálním stavem testovaných linií. Výsledný tvar křivky lze pouze částečně spojovat s mechanismem účinku aplikovaných cytostatik, do značné míry jej také ovlivňuje původ nádorového materiálu, rezistence, cytogenetické vlastnosti nebo aktuální stav proliferace buněk (především u látek ze skupiny mitotických jedů). Standardní analýza regresními modely je pak často limitována netypickým tvarem závislostí nebo omezeným počtem koncentračních úrovní testované látky. Práce dokládá využitelnost rovnice mediánového účinku jako diagnostické techniky umožňující jednotnou parametrizaci všech typů získaných křivek a vedoucí k odhadům minimální sady klinicky relevantních parametrů: hodnot EC50, prahové koncentrace látky (nebo vhodného odhadu ECx, např. EC10) a podílu buněk přežívajících i v nejvyšší koncentraci cytostatika.
