Klin Onkol 2000; 13(Speciál2 2000): 18-21.
Souhrn: Chemoterapie zhoubných nádorů představuje jednu ze základních modalit léčby lidských neoplasií. Ve většině případů je však volba farmak, jejich kombinace a dávkovací schémata, založena na empirických zkušenostech a výsledcích bezpočtu multicentrických studií, aniž by byla respektována biologická individualita nádoru a jeho nositele. Ukazuje se, že zlepšení léčebných výsledků, ale i snížení nežádoucích účinků chemoterapie, může přinést individualizovaná léčba prováděna na základě in vitro predikce rezistence, resp. citlivosti daného nádoru na spektrum cytostatik. V práci autoři podávají přehled a charakteristiku in vitro metodik, které jsou využívány pro výběr chemoterapeutik s předpokládaným terapeutickým efektem in vivo a které umožňují vyřadit léky na něž je daný nádor rezistentní. Práce rovněž analyzuje četné metodické a interpretační problémy in vitro predikce protinádorové účinnosti cytostatik, zejména v souvislosti s klinickou validitou testů.
