Klin Onkol 2000; 13(6): 183-186.
Souhrn: Klíčovým problémem současné protinádorové chemoterapie je odhad její účinnosti v eradikaci nádoru a současně míry její toxicity pro pacienta. Byla identifikována řada faktorů, které mohou ovlivnit odpověď pacienta ale i jeho nádoru na cytostatickou léčbu. Mezi nejvýznamnější patří alterace genomu nádorové buňky a farmakogenetický fenotyp pacienta. Většina dispozičních faktorů však čeká na objasnění. Na příkladech dětské akutní lymfoblastické leukémie s hyperdiploidním počtem chromozomů nebo s komplexním karyotypem autoři demonstrují vysokou vnímavost nádorových buněk na metotrexát nebo L-asparaginázu. Autoři podávají přehled syndromů genomové instability, které se vyznačují vysokou vnímavosti nemocných na léčebné postupy poškozující DNA. Na příkladě pacienta s Nijmegen breakage syndromem zdůrazňujeme význam individualizace léčebného protokolu pro prevenci letální toxicity protinádorové léčby.
