Klin Onkol 2000; 13(5): 159-166.
Souhrn:
Úvod: V letech 1997 a 1998 jsme připravili ke klinickému použití protokol buněčné imunoterapie - aktivaci autologního transplantátu periferních kmenových buněk (PKB) interleukinem 2 (IL-2) využívající ”ex vivo” nespecifickou stimulaci imunokompetentních buněk (NK a T buněk štěpu). Interleukin 2 (IL-2) je jedním ze základních imunomodulačních cytokinů . IL-2 stimuluje proliferaci T buněk a NK buněk (Natural Killer) in vitro i in vivo. Jeho klinický přínos u hematologických malignit zatím nebyl zcela ujasněn. Pro klinickou experimentální práci jsme vybrali diagnózu CML, ukteré lze léčebný účinek velmi přesně monitorovat a imunoterapie zde má zásadní význam.
Metody a nemocní: Ke dni 31.5.1999 bylo 8 nemocným s CML v chronické či akcelerované fázi podán IL-2 aktivovaný autologní štěp ve fázi I/II klinické studie. Sběr PKB byl proveden po podání mobilizačního chemoterapeutického režimu mini ICE (idarubicin, cytosin-arabinosid, etoposid) s následnou transplantací s využitím busulfanu 12-16 mg/m2, jako přípravné vysokodávkované chemoterapie. Po podání IL-2 aktivovaného štěpu následovala měsíční imunoterapie (IL-2 0,5 x 106 IU/m2/den a GM-CSF 75g/m2/den, vše s.c.) a nejméně 6-ti měsíční léčba interferonem alfa. Z 8 zařazených nemocných podstoupilo 5 transplantaci a 3 nemocným byl podán aktivovaný štěp bez busulfanu, pro nemožnost získat štěp periferních kmenových buněk.
Výsledky: Časná peritransplantační mortalita byla 0 % (0/5), sběr štěpu úspěšný u 71% nemocných (5/7), doba do sběru štěpu s mediánem 22,0 dne (19-25), doba do přihojení štěpu s mediánem 15 dní (11-18), ale u jednoho nemocného musel být podán záložní štěp (přihojení den +95).
Tolerance transplantační procedury i následné imunoterapie byla velmi dobrá. U 5 z 8 nemocných došlo ke zlepšení stavu onemocnění. U všech nemocných ve fázi akcelerace došlo k přesunu do chronické fáze. U dvou nemocných bylo pozorované zlepšení cytogenetického nálezu.
Závěr: Vybraný vysokodávkovaný chemoterapeutický režim i následná imunoterapie byly dobře tolerovány. Přihojení štěpu může být problematické u výrazně předléčených nemocných. Zvolený léčebný postup nevedl k navození kompletní cytogenetické remise, ale u nemocných došlo ke zlepšení a stabilizaci onemocnění na úrovni chronické fáze nejméně po dobu 6 měsíců po provedení
transplantace. Nelze rozhodnout, zda hlavním přínosem bylo provedení autologní transplantace, podání imunoterapie nebo jejich kombinace.
