Klin Onkol 2000; 13(2): 35-41.
Souhrn: Kožní T-lymfomy představují maligní expanzi klonů T-lymfocytů, jejichž vývoj byl zastaven ve fázi přechodu z dřeňového prekurzoru k funkčímu T-helperu. Projevy malignity vznikají nebo jsou lokalizovány převážně v kůži. Hlavními zástupci této skupiny jsou mycosis fungoides a Sézaryho syndrom. Podle stupně rozvoje onemocnění se volí léčba: místní aplikace steroidních extern nebo cytostatik, fototerapie nebo fotochemoterapie, případně extrakorporální fotochemoterapie, radioterapie, modifikátory imunitní odpovědi, systémová chemoterapie a transplantační léčba. V léčbě je nutno důsledně přihlížet k typu a stupni rozvoje onemocnění. Je zdůrazněn význam kombinace fotochemoterapie s rekombinantními interferony nebo retionoidy, z novějších možností 2-chlorodeoxyadenosinu i vyvíjené cílené imunoterapie v podobě DAB-IL-2.
