Klin Onkol 2000; 13(1): 17-21.
Souhrn:
Východiska: Rezorbovatelná antibiotika (ATB) jsou používána jako součást antibakteriální profylaxe u nemocných po transplantaci kostní dřeně (BMT). Aplikace těchto ATB v monoterapii však může mít i nevýhody: nemocní dostávající fluorochinolony (FQ) mají vyšší počet G+ infekcí a naopak, pacienti, u nichž je podáván trimethoprim/sulfametoxazol (TMS), mají častější výskyt G- infekcí. Proto se jeví praktické používat tyto léky v kombinaci.
Typ studie a soubor: U 70 nemocných po alogenní BMT jsme provedli retrospektivní analýzu mající za cíl porovnat účinnost kombinace TMS a FQ s monoterpií FQ. U prvních 35 nemocných (skupina A) byla podávána kombinace TMS (960 mg tablety dvakrát denně) a ofloxacin (200 mg tablety dvakrát denně). Dalších 35 pacientů (skupina B) bylo léčeno monoterapií FQ (ve stejné dávce). Obě skupiny byly porovnatelné v mediánu věku, pohlaví, druhu diagnózy, počtu transplantovaných nukleárních buněk, stádiu nemoci i předchozí terapii.
Metody a výsledky: U většiny nemocných v obou skupinách byla profylaxe ukončena pro febrílie: 23 vs 27 (65.7% vs 77.1%). 2 nemocní ze skupiny A ukončili profylaxi z důvodů intolerance TMS. 4 pacienti ze skupiny A a pouze 1 ze skupiny B (11.4% vs 2.86%, p<0.05) v profylaxi pokračovali až do přihojení transplantátu, neměli žádnou febrilní komplikaci a proto nepotřebovali být léčeni kombinací širokospektrých ATB i.v. Teplota nejasného původu byla diagnostikována u 5 (14.3%) vs 6 (17.1%) pacientů. Byl nalezen stejný počet mikrobiologicky dokumentovaných infekcí (1 v každé skupině) i klinicky dokumentovaných infekcí (4 v každé skupině). Bakteriémie byla nalezena u 12 nemocných (34.3%) v obou skupinách, sepse u 9 (25.7%) vs 11 (31.4%) pacientů. Navzdory našemu očekávání nepřispělo přidání TMS k FQ ke snížení výskytu G+ infekcí: G+ agens byla zjištěna u 10 (28.6%) vs 7 (20%) bakteriémií a u 8 (22.9%) vs 5 sepsí (14.3%). G- bakterie byly vykultivovány u 3 (8.6%) vs 5 (14.3%) bakteriémií a překvapivě pouze u 1 nemocného ze skupiny A a 6 pacientů se sepsí ve skupině B [2.96% vs 17.1%, p<0.05)]. Mezi skupinami nebyl nalezen rozdíl v době léčebné aplikace širokospektrých ATB, délce hospitalizace nebo trvání neutropenie či trombocytopenie, stejně jako v mediánu doby, která uplynula před výskytem teplot.
Závěry: Přidání TMS do kombinace s FQ je finančně nenáročný, netoxický, dobře tolerovaný a účinný profylaktický postup, který vede ke snížení výskytu G- sepsí. Domníváme se, že praktický význam této upravené kombinace by mohl být využit někdy v budoucnosti, neboť vývoj rezistence citlivosti mikroorganismů k FQ, je-li podáván v monoterapii, určitě povede k nutnosti hledat nové kombinace (či nové léky) k provádění antibakteriální profylaxe u nemocných po alogenní BMT.
