Klin Onkol 1999; 12(Suppl 2 1999): 6-7.
Úvod
Výskyt nádorových onemocnění je závažným společensko-politickým a ekonomickým problémem, jež si vynucuje odpovědi na otázky o zatížení populace nádorovými onemocněními a jeho trendech (1). Dnes prosazovaný systémový přístup v projektování a hodnocení kvality zdravotní péče v souvislosti s přípravou a řízením komplexních projektů onkologické péče, akreditacemi zdravotnických zařízení a rozvojem nádorové epidemiologie vyžaduje operativní přístup k aktuálním údajům. Co možná nejpřesnější informace o výskytu novotvarů a léčebných výsledcích jsou stále více vyžadovány odborníky ze zdravotnických zařízení, orgánů státní správy, výzkumných pracovišť i zdravotních pojišťoven. Klasicky vedená zdravotnická dokumentace, byť v komputerizované podobě, či databáze klinických studií nemohou těmto požadavkům vždy plně vyhovět. Proto se stále více ukazuje potřeba vést spolu se zdravotnickou dokumentací i cílenou evidenci registrového typu.
Vývoj onkologické registrace
Výskyt nádorových onemocnění byl považován za závažný problém již v minulosti. První doložitelný pokus o "sčítání" nádorů byl učiněn v Londýně r. 1728. S rozvojem klinických a patologicko-anatomických poznatků v průběhu 19. století se utvářel pojem zhoubného nádoru (ZN) a definování této nosologické jednotky. Současně s tím jsou patrné snahy o statistické podchycení nádorových onemocnění. V té době jsou k dispozici především statistické údaje z úmrtních listů (mortalita) a spíše ojedinělé údaje o souborech onkologických pacientů z různých zdravotnických zařízení. Údaje o mortalitě (na našem území dostupné již od konce 19. století) nedávají ucelený pohled o zatížení populace ZN, protože zachycují především nádory s vysokou letalitou. Počátek cílevědomé systematické registrace v populaci byl dán právě před 100 lety. Jako první volá Dr. Katz r. 1899 po celoplošné populační statistice sběru dat o zhoubných nádorových onemocněních (2). Na jeho snahu o založení německého národního onkologického registru v období 1902-1908 navázalo dalších 7 evropských zemí. Tyto pokusy však nebyly úspěšné, dařilo se evidovat nejvýše polovinu případů. Nejvýznamnějším výsledkem tak byla formulace potřeby onkologické registrace a jejího využití nejen v diagnosticko-léčebné péči, ale i v oblasti řízení a ekonomiky zdravotní péče (2). Slibně se rozvíjející obnovené úsilí o registraci ve 30. letech přerušily válečné události.
První dlouhodobě fungující populační registr na státní úrovni s jasně formulovanými cíli v oblastech podpory prevence, léčby i redukce úmrtnosti byl založen v roce 1941 v americkém státě Connecticut. Brzy následovaly registry dalších amerických států a Kanady. V Evropě byl v roce 1942 jako první populační registr na národní úrovni založen dánský registr, který mezi svými cíli formuloval nejen podporu diagnosticko-léčebné péče o jednotlivé pacienty, ale i poskytování statistik o nemocnosti, změnách incidence a léčebných výsledcích. Získané podněty vyústily v mezinárodní setkání vedoucích odborníků pro řízení onkologické péče v roce 1946, které jasně formulovalo cíle onkologické registrace a bylo bezprostředním impulsem pro vznik řady onkologických registrů koncem 40. a počátkem 50. let (povinné hlášení zhoubných novotvarů v CR bylo uzákoněno v roce 1951). V roce 1950 vzniká podvýbor WHO pro onkologickou registraci, který zároveň vydává první metodické materiály. V roce 1965 vzniká lnternational Agency for Research on Cancer (IARC), v roce 1966 International Association of Cancer Registries (IACR) (3). V současnosti IACR eviduje kolem 340 onkologických registrů z více než 100 zemí. Registry se postupně sdružují do sítí na mezinárodní úrovni, jejich činnost je postupně standardizována. Na mezinárodní úrovni jsou vydávány metodické materiály např. (9-11, 3, 8) i významné publikační výstupy z registrů.
V souvislosti s plánovitým přístupem v oblasti řízení zdravotní péče význam onkologických registrů stoupá. Přibývá nově zakládaných registrů a roste zájem o jejich data, zejména v souvislosti s přípravou, volbou priorit a vyhodnocováním výsledků projektů onkologické péče. Registry se stále více stávají integrální součástí a informační pateří komplexních onkologických programů.
Onkologický registr lze definovat jako organizaci pro systematický sběr, uchování, analýzu, interpretaci a prezentaci informací o onkologických onemocněních (4).
Registr vychází z dlouhodobého sledování ustálené, přesně definované a uspořádané množiny a důsledné kontroly správnosti ukládaných údajů. Nashromážděná data každého registru jsou velmi cennou hodnotou, která podobně jako u kvalitních vín při správném uložení a odpovídající péči stále narůstá. Jestliže v minulých desetiletích bylo rozhodující úsilí soustředěno na sběr dat, v současnosti se těžiště činností posouvá k efektivnímu využívání shromážděných dat. S tím je spojen rychlý rozvoj analytických postupů a odpovídající nárůst počtu, kvality a rozsahu prezentovaných výstupů (jak je uvedeno v následujících sděleních). S onkologickými registry jsou neoddělitelně spojeny otázky klasifikace nádorových onemocnění. V rámci onkologické registrace nelze též opomenout další aspekty právní prameny, podmínky ochrany a využívání registrovaných údajů, vytvoření organizační struktury, počítačovou podporu včetně personálního a ekonomického zajištění registru. Značnou pozornost je třeba věnovat tvorbě metodických materiálů i standardizaci a zajištění kvality ve všech aspektech onkologické registrace.
Účel a cíle hlavních typů onkologických registrů
Registry lze podle účelu a cílů rozdělit do několika typů podle rozsahu sledované populace, podle spektra sledovaných onemocnění či podle provozovatele apod. Při koncipování nového registru je jeho typ třeba přizpůsobit požadovanému účelu pro některé úlohy je nejvýhodnější použití populačního registru, pro jiné nemocničního (klinického) či účelově zaměřeného registru, pro jiné účely vystačí cílené studie. Nerespektování těchto skutečností může vyústit k neúměrnému nárůstu provozních nákladů a k problematické využitelnosti shromážděných dat.
Populační onkologický registr zaznamenává všechny nově zjištěné případy ZN ve vymezené populaci (zpravidla ve vymezeném územně-správním celku: okres, region, stát apod.). Zpravidla je součástí zdravotnického informačního systému územně-správního celku. Jeho primárním cílem je znalost o zatížení populace ZN a z toho vyplývající možnost informační podpory přípravy, průběžného sledování a vyhodnocování onkologických programů ("cancer control programs") i epidemiologického výzkumu (4). Národní onkologický registr České republiky (NOR) je tradičně spojen i s podporou diagnosticko-léčebné péče, včetně dispenzarizace onkologicky nemocných (5,6). Za léta existence jsou v národních populačních registrech shromážděny statisíce až miliony záznamů o nádorech (na 1 mil.obyvatel roční přírůstek cca 3 5 tis. nových případů ZN). Populační onkologické registry sledují zpravidla do 50 položek zahrnujících identifikační znaky pacienta, základní charakteristiky nádorového onemocnění a rámcové údaje o provedené prvotní léčbě. Činnost těchto registrů je finančně zajištěna většinou z veřejných, nejčastěji vládních zdrojů (7). Populační onkologické registry jsou od r. 1966 mezinárodně koordinovány International Association of Cancer Registries (IACR) se sídlem v Lyonu. Evropské registry jsou sdruženy v European Network of Cancer Registries (ENCR). Dlouholeté zkušenosti populačních registrů přinesly propracované metodické postupy sběru dat, kontroly kvality, zpracování a využívání údajů (3, 8). Publikace periodicky vydávané jednotlivými registry či v mezinárodní spolupráci jsou cennými a uznávanými výstupy.
Nemocniční (klinický) onkologický registr eviduje případy ZN, u nichž byla v daném zdravotnickém zařízeni poskytnuta zdravotní péče. Cílem je zejména sledování a vyhodnocování vlastních diagnosticko-léčebných postupů, podpora řízení nemocnic a vědecko-výzkumných činností (3, 8). Tyto registry bývají zřízeny, provozovány a financovány zpravidla vlastním zdravotnickým zařízením jako součást nemocničního informačního systému. I v nich jsou evidovány základní identifikační znaky pacienta, charakteristiky nádorového onemocnění a sledování léčebných postupů. Položky diagnostické a léčebné části bývají podrobnější. V USA je existence nemocničního onkologického registru podmínkou akreditace onkologického programu nemocnice. Za účelem vzájemné odborné komunikace a komparace výsledků dochází i u těchto registrů ke sdružování do sítí registrů (např. evropská síť European Cancer Data Base ECDB) zaštítěná Organization of European Cancer Institutes OBCI (http://www.uicc.ch/oeci) či severoamerická síť National Cancer Data Base NCDB pod záštitou American College of Surgeons ACoS (http://www.facs.org/about_college/acsdept/cancer_dept/programsincdb ).
Účelové onkologické registry bývají zakládány za specifickým, většinou úzce vymezeným výzkumným účelem,. stále častěji v mezinárodní kooperaci (soustřeďují např. údaje o "cancer families", dětských nádorech apod.). Tyto registry vznikají a bývají financovány zpravidla v rámci dlouhodobě prováděných výzkumných projektů.
Závěr
Dnes, sto let od první myšlenky systematické registrace zhoubných nádorů v populaci, je v rozvinutých zemích populační onkologický registr chápán jako integrální součást komplexní onkologické péče. Technický rozvoj usnadnil ukládání i zpracování dat a rozhodující úsilí tak lze soustředit na využívání údajů onkologických registrů.
Literatura
- WHO: National Cancer Control Programmes, Geneva: WHO, 1995. 134p.
- Katz, A. Die Nothwendigkeit einer Sammelstatistik Uber Krebserkrankungen. Dtsch. Med. Wochenschr., 1899, Bd. 25, S. 260-261, m.
- Jensen, O. M., et aj. Cancer registration: Principles and methods. Lyon: IARC, 1991. 288 p.
- Dos Santos Silva, I. Cancer epidemiology: Principles and methods, Lyon: IARC, 1999.442 p.
- Novák J. a kol. Nádorová onemocnění a onkologická péče v České republice přehledná informace pro pracovníky státní správy. Brno: MOÚ, 1997. II s.
- LNovák J. a kol. Onkologická registrace součást onkologické péče v CR: přehledná informace pro zdravotnickou veřejnost. Brno: MOÚ, 1997.12 s.
- Storm, H., et aJ. Survey of cancer registries in the European Union. Lyon: IARC, 1998.64 p.
- Menck, H. Central cancer registries: Design, management and use. Harwood Academic Publishers, 1994. 331 p.
- WHO: Handbook for standardized cancer registries.. Geneva: WHO, 1976. 94p.
- MacLennan R., et aJ. Cancer registration and its techniques. Lyon: IARC, 1978.235 p.
- Parkin, D. M., et aJ. WHO handbook for standardized cancer registries. Lyon: IARC, 1985. 152 p.
